Poruchy příjmu potravy (PPP) tvoří poměrně širokou diagnostickou škálu. Jsou charakteristické patologickým jídelním chováním a vnímáním vlastního těla. Nesou s sebou mnohé somatické, psychologické i sociální následky. Hladovění a následné hubnutí je zdánlivě jediným účinným principem, který v očích dospívajících spolehlivě funguje, ale za jakou cenu?
Anorexie a bulimie
Základní
příznaky poruch příjmu potravy asi každý z nás více či méně zná. I přesto
si je pojďme alespoň v rychlosti přiblížit.
V případě
anorexie se jedná o naprostý odpor dotyčného k jídlu. Anorektici často nepoznají,
kdy mají potravu přijímat, nebo se jim při pomyšlení na jídlo děla zle. Jedná
se také o narušené vnímání vlastního těla, jelikož mají nemocní strach z příbytku
váhy a snaží se tomu zabránit právě tím, že nebudou jíst. Nemoc může vést k podvýživě
a dalším problém spojeným s hladověním – vypadávaní vlasů, kožní problémy,
nepravidelný až úplně přerušený menstruační cyklus, snížená obranyschopnost a
jiné.
Bulimie
je naproti tomu charakteristická záchvaty tzv. vlčího hladu a s ním spojeným
přejídáním, po kterém ale následují pocity viny až deprese. V těchto depresivních
epizodách pak dochází k vyvolávání zvracení. Onemocnění, stejně jako u
anorexie, provází chorobný strach z tloušťky.
Neopomínejte varovné příznaky
Jako rodiče se jistě bojíte, aby některá z poruch příjmu potravy nepotkala i vaše dítě. Přinášíme vám tedy základní výčet situací, ve kterých byste měli zpozornět.
- Dítě odmítá jíst společně s rodinou, nosí si jídlo do pokoje a nechce, aby ho u jídla někdo viděl
Pokud dítě jí v přítomnosti ostatních, jí výrazně pomalu, v jídle se doslova pitvá
Slyšíte výmluvy, proč dítě nechce jíst – např.: Najedla jsem se u kamarádky, koupila jsem si něco cestou ze školy apod.
Dítě se přestává věnovat svým zájmům a koníčkům
Objevují se období, kdy se dítě přehnaně věnuje sportu nebo jiným fyzicky náročným činnostem
Pozorujeme zvýšené známky únavy a vyčerpání, poruchy spánku nebo velké emoční výkyvy
U dívek dochází k poruchám menstruačního cyklu
Co můžu jako rodič dělat?
Pokud už je situace taková, že jste si téměř jisti, že vaše dítě některou z těchto poruch trpí, je vaše role pro její vyřešení stěžejní. Je třeba si uvědomit, že léčba a diagnostika patří výhradně do rukou lékaře. Vy jako rodič můžete přispět k tomu, aby vaše dítě uznalo, že lékařkou pomoc a léčbu potřebuje.
Své dítě také můžete na jeho cestě podporovat a přispět ke změně způsobů chování a faktorů, které s onemocněním souvisejí. Nesnažte se ovšem za každou cenu dítěti pomoci co nejvíce, důvěřujte lékařům. Trvalý rodičovský dohled může totiž v procesu léčby působit kontraproduktivně. Dopřejte svému dítěti dostatek prostoru a času na to, aby situaci zpracovalo. Proces léčby byste nicméně měli sledovat a konzultovat s lékařem.
Smutek, vztek a výčitky z vaší strany jsou emoce, které mohou provázet zjištění, že vaše dítě touto poruchou trpí. Je proto dobré si uvědomit, že rodina nebo rodič jako takový většinou důvodem vzniku toho onemocnění nejsou. Pozor na to, ať tyto emoce nepřenášíte na dítě. Celou situaci můžete zvládnout jen společnými silami a při léčbě hraje podpora rodičů velmi významnou roli. Pokud je to na vás příliš, obraťte se na poradenské centrum nebo vyhledejte pomoc klinického psychologa či terapeuta, který pomůže situaci zvládnout i vám.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Zadéjte Váš kometář.