V poslední době se
setkáváme s různými videi a informacemi o dětských ganzích. Dětské gangy, kde
se v sociální interakci mezi dětmi objevuje agrese, brutalita a ponižování. S
příchodem sociálních sítí se rozšířila videa jednotlivých dětských gangů.
Stejně jako pozorujeme vlnu různých tanců nebo výzev na sociálních sítích,
můžeme pozorovat i vlnu brutálních činů dětských gangů, které napodobují nebo
se chtějí stát ještě lepšími, silnějšími vůči svým obětem.
Motivace, organizovanost a ztráta zábran
Kdybychom chtěli definovat dětský gang, nenašli bychom speciální definici. Spojuje je však společný cíl, soudržnost a skupina spolužáků nebo přátel. Navenek se prezentují silou, schopností udržet si vedoucí postavení, organizovaností se společným cílem šikanovat vybranou oběť. Důležité je podle mého názoru spíše najít motivaci a hodnotovou orientaci těchto dětí. V určitém věku se dítě jakoby "odpojí" od rodičů a jeho záměrem je zapadnout do skupiny vrstevníků. Teenageři nechtějí být na okraji své vrstevnické skupiny a často si neuvědomují brutalitu svého jednání a způsob, jakým svou oběť přimějí k fyzickému a psychickému týrání. Člen party je přijat a připuštěn pouze tehdy, pokud se podílí na záměrech a akcích daného dětského gangu. Zpočátku mohou mít děti o svých činech pochybnosti, ale čím větší je skupina, která se navzájem podporuje, tím více ztrácí každý jednotlivec zábrany, odpovědnost a sebereflexi a roste chuť k dalšímu činu.
Komunikace jako klíč k odhalení a prevenci
Oběti dětských gangů jsou často vystaveny neustálému psychickému nátlaku, vydírání a bojí se mluvit o tom, co se jim děje. Rodiče si někdy nemusí všimnout, že je jejich dítě šikanováno nebo že je součástí takové party. Proto je důležité, aby rodiče se svými dětmi komunikovali a zajímali se o to, kdo a jak s nimi tráví čas. Nejlepší rodič zná své dítě a dokáže rozpoznat změny v jeho chování nebo celkovém rozpoložení. Rodič nabízí dítěti prostor, aby se svěřilo nebo si ověřilo, zda je to, co se děje, normální. Proto je důležité najít prostor, kde si můžete promluvit. Přijměte dítě takové, jaké je, a s tím, co se kolem něj děje.
Oběť nebo člen dětského gangu může své pocity nebo členství v gangu skrývat i několik let. Na jedné straně je to strach o tom vůbec mluvit a na druhé straně strach z reakce rodičů.
Děti si často uvědomují, že jejich chování je nevhodné, ale důležitou motivací je snaha zapadnout a být součástí skupiny vrstevníků. Je to boj s vlastními pocity a potřebou zapadnout. Člen gangu i oběť se do této role dostávají postupným manipulativním chováním, a přestože si uvědomují, že takové chování není vhodné, bojí se o něm mluvit. Na jedné straně je to pocit studu, strach z toho, jak na to rodič zareaguje. Ohrožení ze skupiny nebo naopak vyloučení ze skupiny vrstevníků je pro dítě také ztrátou sebeúcty, kontroly a sebereflexe. Vystoupit z takové skupiny není snadné.
Rodič je důležitou součástí vývoje dítěte a vytváří prostor pro pocit bezpečí, sebereflexe a jistoty. Rodič by měl být schopen přijmout dítě nejen v jeho úspěších, ale i v jeho neúspěších.
Fyzické tresty: Ano, nebo ne?
Výchova dítěte
není snadná a různá vývojová období dětí s sebou přinášejí nejen radost, ale i
určitou míru zodpovědnosti a schopnosti udržet se jako rodič "na
uzdě".
Je pochopitelné, když rodič ztratí nervy. Řada rodičů, jak ukazují i různé výzkumy, použila fyzické tresty. Fyzické tresty však nakonec nepomohou ani jedné straně. Už když si rodič neví rady a použije takový trest, je důležité si o tom s dítětem promluvit. To, že rodič neumí stanovit hranice a nezvládá své dítě, závisí především na komunikaci. Otevřená komunikace s dítětem i o vlastních pocitech je důkazem toho, že nejsme dokonalí a můžeme selhat. Zároveň však můžeme najít způsob, jak konflikty řešit společně. Pokud dítě vidí, že rodič dokáže adekvátně komunikovat a mluví o svých vlastních neúspěších, může mu to pomoci otevřeně komunikovat o svých vlastních problémech.
Děti vyžadují hranice, reflexi a přijetí ze strany rodiče.
V naší společnosti se často setkáváme s násilím, které je mnohdy normalizováno. Fyzické tresty vedou k bolesti, ponížení. Když jsme byli malí, dostali jsme, takže naše dítě dostane také „jednu přes zadek". Stává se to součástí výchovy a přenáší se to přes několik generací. Setkáváme se s tím, že některé děti nerespektují své rodiče, pak učitele a my si s tím nevíme rady. Nehledáme příčinu, ale vidíme pouze řešení, kterým jsou fyzické tresty, zákazy, výhrůžky, ignorování, prosby, nebo křik a výčitky.
Je důležité najít příčinu
Kdy, jak a za jakých okolností je chování dítěte nevhodné? Co tomu předcházelo? Rodič se soustředí pouze na špatné věci, které nefungují, a staví své dítě do pozice oběti. Je důležité podívat se na chování dítěte a naše reakce i z druhé strany. Vždy najdeme možnosti, které nám pomohou vyřešit problémy.
Měli bychom se zaměřit na to, kdy můžeme s dítětem vést plnohodnotný rozhovor. Když je dítě klidné, reaguje přiměřeně a jeho chování je v normě. Je důležité si uvědomit, že dítě není špatné, neposlouchá 24/7. Zaměřme se na situace a najděme ve výchově to, co je funkční a přijatelné pro obě strany, přínosné a pozitivní momenty. Právě v těchto "momentech" dostáváme odpověď na to, co nám pomůže ve výchově a co naše dítě potřebuje.
Společná cesta porozumění
Rodiče někdy neumí jednat jasně, důsledně a adekvátně. Tím se ocitají v začarovaném kruhu zdánlivě neřešitelných výchovných problémů. Děti rostou a mění se nejen fyzicky, ale také psychicky a sociálně. Přestože jsme dospělí a rodiče, je důležité, abychom i my měnili své postavení a formu komunikace. Někdy mají zavřené dveře v pokoji teenagera své důvody. Nemusím je neustále otevírat a vyžadovat vysvětlení. Občas i děti potřebují prostor pro sebe. Je důležité najít společnou cestu porozumění, oddělení a zároveň přijetí. Najít prostor pro komunikaci a nabídnout dítěti pocit jistoty, bezpečí, porozumění a zároveň ho naučit komunikovat otevřeně, beze strachu a zábran.
Článek zpracovala:
Mgr. Viera Škopová
Psycholožka online poradny MOJRA