U plných stolů krutým hladem zmírám, u žhnoucích kamen zabíjí mne mráz… Můj úsměv rybníček je slzavý a slzy zas tak veselé… Mou jistotou je nestálost a zmatek, jasno mi vchází z temných nočních chvil… A to, co miluji, jsem dávno zardousil… A přece tolik naděje mám v duši, štěstíčko na mne přímo dotírá… (F. Villon – Tulákova balada) V úvodu jsme použili úryvek z díla francouzského básníka F. Villona, ve kterém ...

Pokračovat ve čtení