Poslechněte si článek jako audio:
Mutismus je druh
narušené komunikační schopnosti charakterizován ztrátou řečových projevů
v různých situacích. V praxi to tedy znamená, že dítě nemůže
v určitých situacích, na určitých místech nebo s určitými lidmi,
hovořit. Nutno podotknout, že jindy je ale jejich mluvený projev naprosto
dostačující a normální. Nejčastěji postihuje děti v předškolním nebo
mladším školním věku.
Proč o tom (ne)mluvit?
Často se setkáváme s případy, kdy
se rodiče stydí nebo bojí mluvit o problémech, které jejich ratolest sužují.
Mutismus není výjimkou. Rodiče mají obavy především z toho, že to, že dítě
nemluví, může mít spojitost s jeho intelektem. Opak je ale pravdou.
Mutismus nemá s inteligencí nic společného, ba naopak mohou jím trpět i
děti, které jsou oproti svým vrstevníkům v lecčem napřed. Nejedná se o
problém logopedický nebo organických, nýbrž psychogenní.
Mezi možné příčiny se uvádí šok nebo
nějaký traumatický zážitek. Běžným spouštěčem je také změna prostředí –
stěhování, změna školy, smrt blízké osoby. Obecně k němu mají větší skony
tiché, uzavřené a plaché děti, není to však podmínkou.
Mutismus je nejlépe léčitelný, pokud je
zachycen brzy. Nejlepší je tedy nemlčet a začít situaci řešit včas. Pokud se
totiž nezachytí brzy, existuje riziko, že si vaše dítě zvykne nemluvit a mlčení
se stane způsobem jeho života.
Není mlčení jako mlčení
Je důležité říci, že ne každé mlčení,
musí nutně znamenat první náznaky mutismu. Někdy naše děti nemluví prostě jen
proto, že jsou stydlivé, unavené nebo se jim zkrátka nechce.
O mutismu můžeme začít uvažovat až v případě, když víme, že existují situace, kdy naše dítě komunikuje obvyklým způsobem a je tedy znatelný rozdíl mezi dobře známým a cizím prostředím. Je také třeba, aby tyto obtíže přetrvávaly alespoň čtyři týdny. Pokud si přeci jen nejste jisti, není od věci, poradit se s pedagogickými pracovníky, kteří s vaším dítkem tráví nejvíce času. Jestliže se společně shodnete na tom, že má vaše dítě dostatečně rozvinuté sociálně komunikační dovednosti, ale nedokáže je z nějakého důvodu v různých situacích uplatňovat, je nasnadě navštívit odborníka.
Níže si můžete procházet profily psychologů, kteří mají zkušenosti v oblasti těchto poruch komunikace.
Jak mohu jako rodič pomoci?
Od začátku je dobré zachovat klid a
přistupovat k dítěti s obrovskou trpělivostí. Překonávání mutismu je
náročný a dlouhotrvající proces. Největší chybou by bylo naopak dítě za „ticho“
obviňovat nebo potrestat.
Nikdo nezná své děti lépe než jejich
rodiče. Proto můžete právě vy pomoci odhalit příčinu mlčení vašeho dítěte.
Snažme se být velice vnímaví, pokud se s námi snaží takové děti komunikovat.
Někdy může pomoci i vhodně položená otázka, na kterou se dá odpovědět ano – ne,
případně pouze kývnout nebo zavrtět hlavou. Můžeme také postupně zkoušet pro
komunikaci tichý šepot, protože hlasitá konverzace je pro dítě stresující. Za
jakoukoli aktivní komunikaci je třeba dítě pochválit. Pochvala podporuje
sebevědomí a dítěti tak dává větší jistotu projevit se.
Existuje nějaká prevence?
Odpověď je jednoduchá – ano. Vhodnými
postupy práce s dítětem můžeme mutismu u dětí předejít. Patří k nim
především vyrovnaná domácí atmosféra a vhodný výchovný styl, na kterém se
shodnou oba rodiče a také ho dodržují. Dítěti bychom měli dopřávat pocity
bezpečí, bezpodmínečného přijetí a lásky. Vyhýbejme se pokynům jako „řekni“,
rozkazovací způsob může v dítěti vyvolat negativní postoj k verbálnímu
projevu. Pokud došlo na straně dítěte k nějaké větší životní změně, měli
bychom mu usnadnit adaptaci na nové prostředí a danou situaci s ním
odpovídajícím způsobem rozebrat. Vysvětlit mu, co se děje a proč a nechat ho
vyjádřit i jeho názor a pocity.
Zadéjte Váš kometář.