Autor: Psychologická poradna| Jak na dítě s problémovým chováním? Co funguje a co ne? Jak k dětem přistupovat?
Jednoho dne si po škole přivedl
Mojráček domů na návštěvu nového kamaráda Erika. Mojráčkovi rodiče už byli
doma, pozdravili kluky u dveří, Mojráček jim řekl, že půjdou nahoru do
pokojíku. Erik se však jen rozhlížel po předsíni, ale nepozdravil ani jednoho
z rodičů. Maminka se na tatínka zamyšleně podívala, ale ten jen pokýval
hlavou a šel do obýváku. Po nějaké době Mojráček s Erikem seběhli dolů do
kuchyně, protože dostali hlad. Než stihl Mojráček poprosit maminku, aby jim
přichystala svačinu, Erik už si otevřel lednici, podíval se, co tam je a vzal
si bez dovolení jablko. Z toho byla překvapená nejen maminka, ale i samotný
Mojráček. Když Erik celé jablko spořádal, hodil ohryzek na stůl a vydal se do
obýváku. „Týýýý jo,“ hlasitě zvolal Erik a hvízdnul, „ty máš PlayStation!?!“ Na nic
se neptal, sedl si k televizi, zapnul ji a začal hrát. A tak to šlo celé
odpoledne. Když už musel domů, zvedl se, nechal vše poházené, houknul něco na
Mojráčka a odešel.
Mojráček začal uklízet spoušť
v obýváku, kterou po sobě Erik zanechal. Maminka si počkala, až to uklidí
a pak na něj v kuchyni uhodila, že se jí vůbec nelíbilo, jak se Mojráčkův
kamarád u nich doma choval. „Já vím, mami,“ řekl Mojráček, „taky se mi to
nelíbilo. Ale nevím, jak mu to mám říct. On není zlý, jen nevychovaný.“ Maminka
se s Mojráčkem domluvila, že když bude chtít Erik ještě někdy přijít na
návštěvu, ona si s ním o tom promluví.
Netrvalo to dlouho a Erik zazvonil u
dveří Mojráčkova domu. Chtěl, aby si spolu zase zahráli na PlayStationu. Otevřela mu
maminka, a když na ni Erik bez pozdravu spustil, jestli je Mojráček doma,
pozvala Erika dál a poprosila ho, aby s ní šel na chvíli do kuchyně. „Víš,
Eriku,“ začala maminka, „nevím, jak se chováte doma, ale u nás je zvykem vždy
nejdříve pozdravit. Taky, když si chceš vzít, nebo půjčit něco, co není tvoje,
sluší se poprosit a počkat na dovolení.“ Pak mu ještě vysvětlila, že se nehodí,
aby návštěva otevírala skříně, nebo si sama lezla do lednice, že pokud bude mít
hlad, stačí říct a ona mu něco moc ráda přichystá. Erik slíbil, že se pokusí
chovat lépe, vysvětlil Mojráčkově mamince, že spoustu času tráví doma a moc
neví, jak se správně chovat.
Trvalo to ještě několik návštěv, než
se Erik naučil chovat slušně. Ale vždy, když na něco zapomněl, Mojráčkova
maminka mu to připomněla a on se omluvil. Nakonec vše zvládl a dneska už ví, že
má pozdravit, poprosit, poděkovat, a že si sám nesmí brát, co není jeho.
Tipy pro rodiče:
- Už
od mala děti učte, že je slušné pozdravit, poděkovat, poprosit, omluvit se a
další pravidla slušného chování.
- Děti
se učí nápodobou, proto často kopírují jen a jen vaše chování a návyky.
- Děti
mají největší problém s omluvou. Proto je naprosto v pořádku, umět se
omluvit i svému dítěti a vysvětlit mu, co nás k takovému chování vedlo.
Nikdo není dokonalý a umět přiznat chybu a omluvit se za ni je velice důležité.
- Často dítě mění své chování po nástupu do MŠ, některé děti se neumí chovat a toto si pak přenáší dítě domů. Vysvětlete mu, proč takové chování není vhodné, co je přijatelné, a co již není.
- Pokud je dítě často v kontaktu s nevychovaným kamarádem je namístě nastavit, že u vás bude dodržovat vaše pravidla. Není na vás chování tohoto dítěte měnit, ale můžete apelovat na jeho rodiče.
Zadéjte Váš kometář.