Dětství by mělo být tím nejkrásnějším obdobím. Když se člověk ohlíží zpět na dobu, kdy byl malým klukem s nákladním autíčkem plným písku nebo holčičkou s panenkou, které maminka ušila krasné šaty, většina z nás se neubrání úsměvu. Bohužel ne všechny děti prožívají své dětství bezstarostně a obklopeny milujícími lidmi.
Případy
týrání, zneužívání nebo zanedbávání dětí se v České republice každoročně
objevují v řádech tisíců. A to jsou zde započítány pouze případy, které se
podaří odhalit. Můžeme se jen domýšlet, kolik dalších zavřených dveří skrývá
podobná mrazivá tajemství.
Syndrom CAN
Syndrom týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte neboli syndrom CAN (z anglického Child abuse and neglect syndrom) označuje všechny formy nepříznivého a škodlivého zacházení s dítětem, které ho poškozuje a ohrožuje jeho zdravý a normální vývoj.
Obzvláště smutné je, že se těchto hrůzných činů nejčastěji dopouštějí ti, kteří jsou dětem nejblíže. Osoby, kterým důvěřují. Osoby, které by pro ně měly představovat bezpečí a milující náruč. Následky takového zacházení si sebou tyto děti pak bohužel nesou po celý život.
Formy CAN
Týrání nemusí být pouze fyzické, nemusí se vždy jednat o bití a dítě tak ani nemusí mít na těle žádné známky násilí, nic, co by poukazovalo na to, co všechno musí prožívat. Psychické týrání na dítěti na první pohled nemusí být vůbec zřejmé. Pomalu ale mění jeho prožívání i pohled na svět.
Dále zde řadíme také sexuální
zneužívání dítěte a zanedbávání dítě, které je tzv. pasivní formou
týrání. Pod zanedbáváním si můžeme představit například to, že rodiče
neuspokojují základní potřeby dítěte (nedávají mu jídlo, tekutiny případně vůbec
nedbají na jeho hygienu nebo bezpečí)
Jaké děti jsou
nejvíce ohroženy?
Špatným zacházením může být ohroženo v podstatě jakékoli dítě, nicméně nejvíce rizikové jsou tyto skupiny dětí:
- Děti alkoholiků a drogově závislých
- Děti rodičů s agresivními sklony
- Děti nezralých a nevyspělých rodičů
- Děti velmi náročných a ambiciózních rodičů se sklony k workoholismu
- Děti s vývojovým opožděním, mentální retardací nebo jiným postižením
- Děti neklidné, provokující, těžce zvladatelné
Dopady na psychiku
Týrání se na dítěti odrazí v průběhu celého jeho života. Je to extrémně traumatický zážitek, který má obrovské dopady na psychiku. Zdravý vývoj dítěte (tělesný, psychický, sociální i emoční) je silně ohrožen.
Jak to vypadá, když se trauma pořád vrací? Přečtěte si více o posttraumatické stresové poruše!
Milují i nenávidí
Týrané dítě má ke svému
trýzniteli zvláštní vztah. Na jednu stranu je pro něj osobou, která v něm vyvolává
pocity strachu, stresu a odporu. Na stranu druhou, protože se těchto činů často
dopouštějí ti nejbližší, dítě je má vlastně svým způsobem pořád rádo a často se
je snaží chránit a krýt.
Jiný pohled na svět
Dětství plné děsu změní člověku pohled
na celý svět. Nic nedává smysl, nikde není bezpečno – tohle si oběti
nesou po celý život. Pořád čekají, odkud zase přijde nějaká hrůza, mají často
problém druhým věřit a navazovat vztahy.
Když nikde není bezpečno, je
potřeba být neustále ve střehu a umět se bránit. Celé dětství je násilí způsob
řešení všech problémů. Týrané děti jsou vystavovány krutosti každým dnem a může
se stát, že se pro ně stane normou a v dospělosti pak budou více
agresivní.
Vztahy
Právě vztahy jsou další
oblastí, ve které se projeví důsledky syndromu CAN. Lidé, kteří v dětství
zažívali některou z forem týrání, mají často problém s navazováním
a udržením partnerských vztahů, nezřídka si vybírají nevhodné partnery. Ve
vztahu s nimi pak znovu prožívají bolest a strach.
Mění se i vztah k sobě samému. Časté jsou pocity viny, úzkosti a deprese. Objevují se také sklony ke zneužívání návykových látek. Děti a dospívající mohou mít také větší tendenci k sebepoškozování, můžeme se setkat také s pokusy o sebevraždu.
Kde hledat
pomoc?
Nezavírejte oči
První pomocí při syndromu CAN je rozhodně okamžité zastavení týrání a dalšího nepříznivého zacházení.
Mnohé formy týrání, zanedbávání a zneužívání
jsou klasifikovány jako trestný čin, je povinností každého z nás, takový čin
oznámit či překazit. Proto, pokud se důvěryhodným způsobem dozvíte o tom, že je
dítě týráno, případně pokud je to na něm více než zřejmé, nezavírejte před tím
oči. Můžete se obrátit na policii nebo OSPOD.
Jak zahojit poničenou duši?
Několikrát jsme už uvedli, že týrání, zanedbávání a zneužívání zanechá na dítěti nemalý otisk. Pomoci pak v tomto případě může terapie. Dítě s psychologem pracuje s vlastními emocemi a pocity, snaží se svému příběhu lépe porozumět a pochopit ho. Často se při práci s takto traumatizovanými dětmi používají například různé kresebné techniky.
Někdy
se zdá, že to dítě překonalo samo, že je vše v pořádku. V dospělosti se
toto trauma může ovšem znovu ozvat. Terapie je tedy vhodná i pro dospělé, kteří
se s tímto v dětství potýkali.
Často dětem ubližují ti, kteří by je měli naopak ochraňovat.
Křehkou dětskou duši je navíc velmi snadné poničit.
Je proto obzvláště důležité, aby dítě dostalo čas a prostor pro její zahojení.
Právě jste četli článek: Týrané dítě: Co je to syndrom CAN?
Zadéjte Váš kometář.
Dobrý den. Vedem dlouhodobý(uz asi 7 let) spor s ex. a ta manipuluje syna(který je v péči matky) proti mě(otci). Syna doma fyzicky i psychicky tresta za cokoliv co je se mnou spojené. Syn (8 let) si uz teď a také celoživotně nese následky. Ve zprávách ze školky i ze školy je uvedené že syn má nervové problémy a začíná se u něj projevovat agrese. Kontaktoval sem dětského psychologa který mi řekl že potřebuje aby ho syn navštívil jenže syn je v péči matky a ta s ním nikam nechce zajít. Veškeré oznámení na OSPOD z mé strany a ze strany babicky(mé matky) neřeší. OSPOD jedná v zájmu matky a snaží se naši rodinu od mého syna izolovat. Kam se mám obrátit abych pomohl synovy? Dekuji
Dobrý den, určitě doporučíme promluvit si s některým z našich dětských psychologů, jejich přehled naleznete zde: https://mojra.cz/nasi-psychologove/detsky-psycholog S pozdravem Tým poradny Mojra.cz
Reaguji na text p. Davida. Mám stejný problém a jsem žena. OSPOD v ČR všeobecně funguje dle zákonů džungle, tj.stoji na straně silnějšího. My jsme o pár let dál, otci se podařilo dítě zlomit a nyní má plně rozvinutý syndrom CAN, sy tzv zavrženého rodiče, bojí se mě pouze potkat na ulici, ve škole z dvojek čtyřky...a náš systém sociální i školní si s tím neví rady. Odvolávají se na cochem, ale nikdy jej ani nečetli... Pane Davide, držím palce. Spolehejte se pouze na sebe, případně konstruktivní řady psychologa, státní orgány situaci pouze zhorší. Eva