Vztah terapeuta a klienta je
zvláštním poutem, kterému se věnoval již Sigmund Freud a označil ho jako přenos.
Co se děje při pozitivním či negativním přenosu, zda může přerůst vztah terapeut–klient
v lásku a zda je tato láska k terapeutovi opravdová, nebo jen domnělá,
si popíšeme v dnešním článku.
Přenosové vztahové vzorce při terapii
Marie řeší manželskou krizi, a tak se s partnerem rozhodne navštívit manželskou poradnu. Vstoupí do ordinace, je nervózní a plná očekávání. Doufá, že jim terapeut pomůže vztah zachránit. Otevřou se dveře a v nich stojí krásný, šarmantní muž v obleku – psycholog. Marie se zachvěje v kolenou. Kam se na něj hrabe její věčně unavený a neupravený manžel Pepa? A tak na sezení chodí ráda, o záchranu manželství už takový zájem nemá. Teď je jejím hlavním zájmem psycholog. Vidí v něm muže svých snů – krásný, úspěšný, milý a ochotný ji naslouchat. Marie se zamilovala! Nebo ne? …
Láska k terapeutovi je
vděčným tématem mnoha romantických filmů. Avšak zatímco ve filmu jde většinu o
oboustrannou záležitost, která se vyvrbí ve vztah s pohádkovým koncem „žili
spolu až do smrti“, realita je jiná.
Při terapii běžně vzniká mezi
klientem a psychologem určitý pocit intimity – přenos. Při něm klient doslova
přenáší své tužby na terapeuta. Pokud tedy Marie touží po dokonalém muži,
kterým její manžel není, je pochopitelné, že jej bude vidět v pohledném psychologovi.
Je to přece člověk, který ji naslouchá, neodsuzuje ji, má pochopení, může se mu
bez obav se vším svěřit, a i v té nejvypjatější situaci je tu pro ni, aby
ji utěšil. A tak si začne Marie malovat novou, krásnou budoucnost po jeho boku.
Je potřeba si však uvědomit, že
psycholog dělá pouze svou práci a že nejde (až na výjimky) o opravdovou lásku.
Klient do osoby psychologa pouze promítá své emoce a potřeby. Psycholog je v podstatě
bílým projekčním plátnem, na kterém se nám přehrává film, který chceme vidět.
Ale za plátno již nenahlížíme.
Tyto přenosové vzorce jsou při
terapii běžné a většinou se mísí pozitivní přenos s negativním. Pokud je
tématem sezení vztah k matce, přenese klient na osobu terapeuta lásku, kterou
k matce pociťuje. Nebo naopak nenávist. A tak stále dokola.
Jak překonat lásku k terapeutovi?
Zamyslete se nad tím, jestli to
láska opravdu je. Uvědomte si, že terapeut ochotně naslouchá všem svým klientům
a tak, jako se chová k vám, se chová i k nim. Ve skutečnosti to vůbec nemusí být pan Dokonalý. Třeba právě přijde domů utahaný, nemá náladu svou
partnerku vyslechnout, když celý den musel naslouchat trápením klientů. Nerad
cestuje, není společenský, doma nosí vytahané tepláky. Když si sundáte růžové brýle,
už se vám vůbec nemusí zdát tolik atraktivní jako v ordinaci. Takže žádný
happy end.
Pokud vyznáte psychologovi lásku, měl by se zachovat profesionálně. V první řadě by měl zůstat neutrální a vysvětlit vám, že nejde o lásku, ale o přenos. Samozřejmě by vám měl také doporučit terapii s jiným psychologem.
Samozřejmě se může stát, že i ryze profesionální vztah přeroste v oboustrannou náklonnost a terapeut po ukončení terapie začne se svou bývalou klientkou žít. Ovšem tyto situace jsou spíše sporadické, zejména proto, že jde o vztah značně nevyrovnaný. Psycholog o vás totiž ví naprosto vše, zatímco vy o něm nevíte zhola nic. Jistě, někdo vyhledává vztahy, ve kterých bude mít jeho partner navrch, většinou však usilujeme o rovnocennost. A toho dosáhnout je v tomto případě zhola nemožné.
Právě jste četli článek: Zakázané ovoce aneb Láska k
terapeutovi
Zadéjte Váš kometář.