Tato otázka určitě „trápí“ většinu lidí. Existuje vůbec nějaký návod, jak dokázat odpouštět, aniž bychom si připadali slabí? Každý se během života ocitne v situaci, která pro něj není příjemná, ba může být přímo ponižující, emocionálně vysilující. Pak je namístě otázka, zda si viník odpuštění zaslouží, chceme mu vůbec odpustit, nebo se ho snažíme vytrestat tím, že mu odpuštění odepřeme a bude se cítit mizerně jako my?
V takovéto chvíli je dobré si uvědomit jednu důležitou skutečnost – nedokážeme-li odpustit, netrestáme ani tak viníka, jako spíše sebe samé. To nás budou neustále pronásledovat myšlenky na danou křivdu.
Zkuste se na prožitou situaci podívat v širším kontextu, byla to od viníka
cílená „rána pod pás“, nebo se dotkl citlivého místa aniž věděl, jak moc je to
pro vás nepříjemné? Mnoho křivd bývá výsledkem špatné komunikace, z nedostatku
informací. Pokud o vašich strastech nemá okolí ani tušení, může se lehce stát,
že nedopatřením takzvaně „tnou do černého“ a neštěstí je na světě.
Co ovlivňuje schopnost odpustit?
Dále nás ovlivňují životní zkušenosti a také věk. Jinak se budeme stavět k problémům v pubertě, jinak ve vyšším věku, kdy už jsme leccos zažili, pochopili.
A neméně důležitým faktorem je naše povaha, pokud máme zdravou sebedůvěru budeme schopni odpouštět i takové chyby, které člověk citlivěji založený nedokáže přejít.
A
jak se tedy naučit odpouštět?
Zaprvé je namístě si uvědomit, že prostředkem k odpuštění druhým je schopnost umět odpustit i sobě samému. Ano je to tak, mnoho lidí má v sobě silně zakořené chyby a křivdy z minulosti, které si vyčítá, a ty pak ovlivňují celý jeho život. Zkuste své pocity napsat, namalovat, či se svěřte osobě, které důvěřujete. Uvidíte, uleví se vám a dá vám to možnost nahlížet na situaci z různých úhlů. Rozhodně neduste svá trápení, vztek v sobě. Pokud je to možné, konfrontujte se přímo s viníkem. Dejte průchod svému rozhořčení, svým pocitům.
Potlačovaný vztek může zapříčinit řadu psychických problémů – nejste-li schopni se s tím vypořádat sami, vyhledejte odbornou pomoc. Špatnou cestou je snaha na křivdy zapomenout, tvářit se jako že se nic takového nestalo. Problémy tak nezmizí, budou „čekat“ v pozadí a nakonec nás stejně dostihnou, jen se s nimi pak již nemusíme umět vypořádat.
Abychom to shrnuli, pokud se chcete naučit odpouštět, musíte se řídit třemi základními pravidly:
1. přestaňte se ničit
2. nenoste křivdy v sobě
3. nebojte se požádat o pomoc
Samozřejmě nás mohou potkat situace, kdy odpustit nechceme, nemůžeme, nedokážeme. Jde například o případy sexuálního zneužívání v dětství, týrání apod. V takovémto případě je nejlepším řešením porada s odborníkem.
A na závěr si dovolíme ocitovat spisovatele a psychiatra G. Jampolského: „Klíčem ke štěstí je odpuštění.“
Právě jste četli článek: Jak se naučit odpouštět?
Zadéjte Váš kometář.