Rodinné
oslavy nebo návštěvy u partnerových rodičů jsou pro některé příjemně stráveným
časem, pro jiné nutno zlo. V některých rodinách to mezi zetěm/snachou a tchyni
s tchánem pořádně skřípe a z rodinných setkání se tak stávají noční můry. Mnoho
lidí to pak řeší radikálně: s tchyní ani tchánem se raději nechtějí vídat
vůbec! Je to ale ideální řešení? A jak to vidí ostatní členové rodiny?
V dnešním článku si ukážeme, že vztahy mohou být opravdu
pořádná fuška, a to nejen ty partnerské! Podíváme se na to, jak
špatné vztahy a hádky mohou prožívat jednotliví členové domácnosti a jak snížit
vzájemné napětí.
Návštěva
u tchyně a tchána? Noční můra!
V sobotu nás čeká rodinná oslava u tchyně a tchána. Odmítám tam jít. Nechci
se s nimi vídat, nezvládám to. Naše návštěvy se tedy omezily na naprosté
minimum. Matka mého muže si nenechá ujít žádnou příležitost, aby mě
zkritizovala. Podle ní všechno dělám špatně: komentuje výchovu našich dětí,
interiér bytu i mé vaření. Moje tchyně mě zkrátka nesnáší. Tchán je
zase takový typický starý morous, nikdy se neusměje, jenom celé dny brblá a je
věčně nespokojený. Jakýkoli kontakt s nimi mě naprosto a úplně vysává!
Mezi
snachou/zetěm a tchyní či tchánem to nejčastěji skřípe v oblasti výchovy dětí
nebo celkově rozdílného pohledu na život. Každá strana má svá vlastní
očekávání. Zatímco mladí se těší, až si budou žít podle sebe, tchyně a tchán
mají často pocit, že by svému potomkovi a jeho protějšku měli předat co nejvíce
rad, tipů a triků.
Na tom není
vlastně nic špatného. V mnohých rodinách tato mezigenerační výměna názorů
probíhá v klidu a míru. Někdy jsou to ale právě nevyžádané (byť dobře míněné)
rady, které v rodině vyvolávají dusnou atmosféru a konflikty. Snacha či zeť si
totiž tyto rady mohou vykládat osobně a vnímat je vlastně jako urážku
jejich stylu života...
Čtěte také: Jak vyjít s tchyní a tchánem, kteří se mi pletou do života?
Manžel/ka se
nesnese s mými rodiči! Co teď?
Manželka si s mými rodiči moc nerozumí. Když může,
návštěvě u nich se vyhne. Rodiče si toho všimli a nebojí se její absenci přede
mnou pořádně nahlas zkritizovat. A kritizují vlastně i ji samotnou: že není vůbec
rodinně založená, ničí rodinné tradice a je sobecká. Manželku se snažím bránit,
takže celé setkání obvykle končívá hádkou. Doma si pak moje žena přisadí zase
své poznámky na účet mých rodičů a další hádka na sebe nenechá dlouho čekat. Už
jsem unavený. To spolu prostě nemůžou normálně vycházet? Nebo se aspoň
tolerovat?
Pro člověka,
jehož partner s jeho rodiči vůbec nevychází, nastává velmi náročná situace. Na
čí stranu se postavit? Jak to všechno urovnat? Kde najít nějaký kompromis?
Mnohdy se navíc dotyčný stává hromosvodem jak rodičů, tak partnera. Dostává se
tak do velmi těžké pozice jakéhosi prostředníka, který se marně snaží všechno
urovnat. A je opravdu bolestivé sledovat, jak spolu lidé, kteří jsou vám v
životě nejblíže, neustále válčí.
Když se
situace nijak neřeší, vede nevyhnutelně k radikálním řešením: Dotyčný může
například začít zpochybňovat svůj dosavadní vztah: Naši nemají mého
partnera vůbec rádi. Co když na tom něco je? Co když mají pravdu a nehodíme se
k sobě? Druhým radikálním řešením je pak úplné odstřihnutí rodičů v touze
uspokojit a uklidit partnera.
Zeť/
snacha nás nesnáší - kéž by se nikdy nevzali!
Manželka našeho syna nás nemá příliš v lásce. Když
nemusí, tak se u nás raději vůbec neukazuje, a právě kvůli tomu také míň a míň
vídáme syna a vnoučata. Je mi to hrozně líto, chybí mi. Snacha si nenechá nic
říct, je namyšlená a nenechá si ani s ničím poradit. Prostě městská holka,
vůbec netuším, o čem se s ní mám vlastně bavit, připadá mi, že se na
mě kouká skrz prsty. Já nevím, jestli ten náš syn neudělal chybu, když si ji
vzal. Myslím, že má na víc...
Rodiče mají
často pocit, že pro jejich dítě není vlastně nikdo dost dobrý a toto své
přesvědčení mohou nevědomě na svého zetě nebo snachu přenášet. To se projeví
třeba na tónu hlasu nebo mimice či gestech. Častým problémem také je, že
jsou zvyklí dělat věci určitým způsobem a nevidí důvod, proč by to měl někdo
dělat jinak. Tato svá přesvědčení pak mladé generaci při každé příležitosti
podsouvají.
Ať už jsou
důvody vzájemných neshod jakékoli, je jasné, že napjatá situace není příjemná
žádné straně. Tchyně s tchánem neztrácejí jen snachu/zetě, ale především cítí,
že se jim vzdaluje jejich vlastní dítě a vnoučata. A právě to, může napětí a
nevraživost mezi oběma stranami ještě umocnit.
Čtěte také: Život s tchyní a tchánem: Jak přežít pod
jednou střechou?
Rodiče
se s babičkou a dědou pořád hádají: Možná za to můžeme my...
Včera byla u babičky s
dědečkem oslava mých narozenin. Babička upekla hrozně hezký krémový dort.
Maminka taky upekla dort, čokoládový. Oba dva vypadali krásně a já jsem celou
dobu myslel na to, jestli si můžu přát dva různá přání, když budu sfoukávat svíčky
na dvou dortech. Nakonec jsem ale nesfoukával žádné svíčky. Mamka byla naštvaná
na babičku, protože babička prý dort péct neměla. Babička křičela na mamku, že
dort na oslavách vždycky pekla ona. Děda jen kroutil hlavou, pak máchnul rukou
a odešel na dvorek. Taťka se snažil vtipkovat, ale mamka s babičkou ho okřikly.
A pak bylo ticho. Ach jo, kdybych neměl narozeniny, nemusely by se péct
dorty, nikdo by se nehádal. Pitomé dorty...
Děti napětí
v rodině vždycky velmi silně vnímají. V případě, kdy si jeden z rodičů nerozumí
s prarodiči, mohou být velmi zmatené. Mají rády obě strany, nikoho nechtějí
naštvat a nechápou, proč se všichni kolem hádají. Být svědkem častých hádek a
výbuchů neprospívá nikomu a dětem už vůbec ne. Menší děti ještě světu dospělých
úplně nerozumí a často proto hledají viníka hádek v sobě.
Lidé mají
někdy tendence do svých konfliktů dítě (třeba i nevědomě) zatahovat. Pomlouvají
před nimi druhou stranu, zakazují se s nimi bavit nebo nenápadně zjišťují, co
kdo v jejich nepřítomnosti říkal. Takové chování rozhodně není dobré a dítěti
ubližuje.
Jak
zmírnit rodinou krizi?
Když se podíváme zpátky na modelové příběhy, které
jsme v článku uvedli, zjistíme, že ačkoli spolu některé strany nevycházejí,
každý touží alespoň po nějakém základním respektu a toleranci. Navíc neshody s
partnerovými rodiči se nedotýkají jen tchyně, tchána a snachy či zetě, ale také
právě partnera či dětí (resp. vnoučat). Jak tedy situaci vyřešit?
A jde to vůbec?
Umění kompromisů
Základem je toto téma v rodině otevřít a promluvit si
o tom. Taktika „když-o-tom-nebudeme-mluvit-ono-to-třeba-přejde“ se
v těchto případech nevyplácí. Nepřejde to. Pravděpodobně se stane pravý opak –
vztahy se budou zhoršovat a chladnout a cesta zpátky se bude hledat o to hůře. Snažte
se hledat kompromisy. Nejspíše budete muset sami v něčem ustoupit. Hledejte
společně hranice a pravidla, na kterých se shodnete.
Empatie
Než se pustíte do ostré výměny názorů, na chvíli se
zastavte se. Zkuste se na celou situaci podívat očima toho druhého. Co teď asi
cítí? Proč řekl, co řekl? Opravdu to myslel tak zle? A platí to i naopak. Dříve
než vyslovíte urážku, sarkastickou poznámku nebo vulgarismus – zastavte se.
Zamyslete se nad tím, co dobrého vaše slova přinesou a proč je pro vás vlastně
tak důležité je v dané chvíli říci. Vztahy bývají komplikované. Stává se,
že nám občas v životě někdo nesedne. Možná si tchyni ani tchána nikdy
nezamilujete. Možná vás vaše snacha či zeť budou vždycky tak trochu štvát.
Nemusíte se mít hned rádi. Důležité je, abyste se místo hádek a
ponižování snažili budovat raději vzájemný respekt a toleranci.
Rodinné
poradenství
A co když už je příliš pozdě? Co když máte pocit, že
jsou vaše vazby tak narušené, že to sami opravit nedokážete? V tom případě
ještě stále není vše ztraceno. Pomoci vám může psycholog. Možná si to
teď neumíte představit - vždyť psycholog pracuje jenom s jedním
člověkem nebo manželským párem. To je ale omyl! Psychologové se
věnují také rodinnému poradenství - to znamená, že hovoří najednou s
celou rodinou nebo s těmi členy, kterých se daný problém týká.
Rodinné poradenství na Mojra.cz
V poradně Mojra.cz probíhá rodinné poradenství online – telefonicky nebo
formou videohovoru. Velkou výhodou je, že jednotliví členové rodiny se nemusejí
sjíždět k psychologovi do ordinace, ale konzultace může proběhnout klidně z
pohodlí jednoho obýváku, případně se každý člen může připojit ze svého
bydliště. Konzultace navíc mohou probíhat ve více jazycích - česky,
slovensky, polsky, anglicky, německy, španělsky či francouzsky - což je
ideální zejména pro multikulturní rodiny. Naši psychologové jsou
vám k dispozici ve všední dny, o víkendech i o svátcích v ranních, dopoledních,
odpoledních i večerních hodinách.
Chci kontaktovat psychologa, který se zaměřuje na
problematické vztahy v rodině a rodinné krize
Právě jste četli článek: Když to v rodině skřípe: Nechci se stýkat s tchyní
ani tchánem!
Zadéjte Váš kometář.
Dobrý den,trápí mě,že snacha k nám nechce jezdit,nikdy ode mne nechytala žádnou kritiku vždy jsem kolem ní běhala,děti hlídala,dělala oslavy,vánoce,ale už jsem unavená hlídat 2 děti bez jejich matky,syn přijede sám a já už jsem vyčerpaná,holčička autistická a chlapeček 2 roky,bydlí 350 km od nás,když ji chci volat nikdy to nezvedne,hádají se se synem,takže se nejspíš zlobí na mě,nikdy jim nemluvím do života,ale přesto,raději rozdělí děti,než by přijela,vymlouvá se různé,napíše jenom,když potřebuje něco koupit pro děti a já už nemohu dál,trápím se,zlobím,ale samo nic mi nepomáhá,nevím co dělat,jak tohle skončí a nebude se mnou mluvit,myslím,že je trochu psychicky narušena,jinak si to neumím vysvětlit nebo prostě nedospělá,nevychovaná,nevím co jak to pochopit,nemyslím to jako kritiku,ale už nevím ,jak dál,děkuji za odpoved,mluvit prostě s námi nebude
Dobrý den Dano, děkuji za důvěru. Situace, kterou popisujete, zní skutečně náročně a musí být vyčerpávající. To, že se Vaše snacha s Vámi nechce setkávat, nebere Vám ani telefon a i přes Vaši snahu s Vámi nekomunikuje, může být velmi bolestivé. Máte právo cítit hněv, smutek a všechny emoce, které cítíte. I kdybychom někdy velmi chtěli, není v naši moci změnit chování a postoj druhého člověka. To znamená, že není ve Vašich rukou změnit postoj Vaši snachy k Vám. Rozumím tomu, že to je velmi frustrující a trápíte se, ale jediné co dokážete ovlivnit je Vaše chování a Vás postoj k celé situaci. Někdy to jediné, co můžeme udělat, je smířit se s rozhodnutími jiných lidí a zaměřit svou pozornost na to, co funguje, například na syna a na vnoučata. Pokud jste vyčerpaná z hlídání vnoučat, máte právo si nastavit hranice a dohodnout se na to, že budete vnoučata hlídat méně anebo pouze v konkrétní dny, pokud na to budete mít energii. Nezapomeňte při tom všem myslet na sebe a svoji duševní pohodu. Pokud si o tom budete chtít popovídat více do hloubky, můžete se obrátit na psychologa. Posílám Vám mnoho síly a energie. S pozdravem Mgr. Katarína Podobová, online psycholog poradny MOJRA