Autor: psychologická poradna | Rakovina | tipy psychologa | Jak vám může pomoci psycholog?
Rakovina. Slovo, které si většina lidí spojuje s bolestí, nejistotou a obavami o život. Když tuto diagnózu uslyšíme od lékaře, může se naše vnímání reality zásadně změnit. Nejde už jen o fyzické zdraví. Do popředí se dostává i psychika – emoce, strach, úzkosti, nejistota.
Co se děje v prvních chvílích po oznámení diagnózy? Jak reaguje naše mysl? Proč je psychologická podpora důležitá nejen během léčby, ale už od samého začátku? A co můžete udělat sami pro svou duševní stabilitu? To se dozvíte v tomto článku.
Šok, otupělost, panika
Lékař vám sdělí diagnózu a jako by se najednou zastavil čas. Někdo začne plakat, jiný mlčí a jen zírá. Ať už reagujete jakkoli, všechny emoce a projevy jsou v danou chvíli normální a přirozené. Nejsou slabostí, ale reakcí na extrémně zátěžovou situaci. V hlavě se rozbíhá kaskáda úvah, vzpomínek a scénářů. Často ty nejčernější.
Mnoho lidí v takové chvíli zažívá některou z následujících reakcí:
- Šok
a popření: „To není pravda! Musel se splést!“
- Strach:
„Přežiju to?“ „Jak to řeknu rodině?“
- Vztek:
„Proč zrovna já?!“
- Smutek a beznaděj: „Nemá to cenu…“
TIP PSYCHOLOGA:
Pokud jste v situaci, kdy čelíte rakovině (nebo ji řeší někdo vám blízký), tady je několik doporučení, která vám mohou pomoci:
- Dejte si čas na zpracování emocí a šoku. Nespěchejte na sebe s tím, že „musíte být silní“.
- Nemusíte všem hned o své nemoci říkat. Vyberte si jednoho člověka, kterému důvěřujete.
- Nepátrejte bezhlavě na internetu. Ano, najdete tam vše, ale často místo získání naděje se ještě víc vyděsíte. Důvěřujte svému lékaři a ptejte se na vše, co vás zajímá.
- Vytvořte si záchytné body. Den po dni. Krok po kroku. Může to být obyčejné: vstát, jít na procházku, zavolat kamarádce, podívat se na film. Plánování pomáhá udržet pocit kontroly.
- Zvažte pomoc psychologa, čím dříve, tím lépe. Získáte tak bezpečný prostor pro mluvení o svých obavách a pocitech
Mýty a fakta o rakovině: Co
si lidé často myslí – a co říká realita
Rakovina je opředena řadou
mýtů. Některé z nich vznikají z nepochopení, jiné z paniky. Bohužel mohou
způsobit zbytečný strach, stigma, nebo naopak falešný pocit bezpečí.
Mýtus č. 1: Rakovina je vždy
dědičná
Fakt: Pouze asi 5–10 % rakovin má silnou dědičnou složku. Většina případů vzniká v průběhu života vlivem prostředí, životního stylu nebo náhody.
Mýtus č. 2: Káva způsobuje
rakovinu
Fakt: Neexistuje žádný
důkaz, že běžná konzumace kávy zvyšuje riziko rakoviny. Naopak, některé studie
naznačují, že káva může mít ochranný účinek proti některým typům nádorů (např.
jater).
Mýtus č. 3: Mobilní telefony
způsobují rakovinu mozku
Fakt: Výzkumy zatím
nepotvrdily žádnou přímou souvislost mezi používáním mobilních telefonů a
vznikem nádorů mozku. Výzkum však stále pokračuje.
Mýtus č. 4: Když přestanu
kouřit, už to stejně nemá cenu
Fakt: Přestat kouřit má
smysl kdykoliv. Tělo se začne zotavovat téměř okamžitě a riziko rakoviny klesá
– i po letech kouření.
Mýtus č. 5: Rakovina je
trest za špatný životní styl nebo psychiku
Fakt: Rakovina není trest. I
lidé, kteří žijí zdravě, mohou onemocnět. A psychika není příčinou vzniku
rakoviny, i když může ovlivnit průběh nemoci a schopnost ji zvládat.
Mýtus č. 6: Rakovina je vždy
smrtelná
Fakt: Dnes existuje mnoho
léčitelných forem rakoviny. Díky pokroku v diagnostice a léčbě se z ní u mnoha
lidí stává chronické onemocnění, se kterým lze žít kvalitní život.
Jak říct rodině, že mám
rakovinu?
Oznámit blízkým, že jste vážně nemocní, patří mezi nejtěžší momenty celé diagnózy. Není to jen o slovech, ale i o emocích a reakcích okolí. Každý z nás má jiné vztahy a jiné zkušenosti s tím, jak v rodině mluvit o vážných věcech.
Následující tipy vám mohou pomoci tento krok zvládnout:
- Dejte
si čas připravit se. Nemusíte nikomu nic říkat hned. Nejprve si vše ujasněte
sami v sobě – co víte, co zatím nevíte, jaké otázky očekáváte.
- Zvolte
vhodný čas a prostředí. Najděte chvíli, kdy nebudete rušeni, a prostředí, kde
se cítíte bezpečně. Mluvte s těmi, kterým důvěřujete, a kde tušíte oporu.
- Buďte
upřímní, ale nezahlcujte. Řekněte, co považujete za důležité. Není nutné hned
sdělovat všechny lékařské detaily – můžete říct například: "Mám za sebou několik vyšetření. Ukázalo se,
že mám zhoubný nádor. Čeká mě další léčba, ale zatím neznám všechny
podrobnosti."
- Připravte
se na různé reakce. Někdo začne plakat, jiný bude mlčet, někdo změní téma.
Neznamená to, že mu na vás nezáleží, jen každý reaguje jinak a potřebuje čas to
vstřebat.
- Mluvte i o tom, co
potřebujete. Vaše okolí často neví, jak se zachovat. Pomozte jim tím, že
řeknete: „Budu rád/a, když tu pro mě
budeš.“ nebo „Zatím nechci moc
mluvit, ale potřebuji vědět, že jsi tady.“
TIP PSYCHOLOGA:
Pokud máte pocit, že to nezvládnete sami, neváhejte si vzít k rozhovoru oporu – kamaráda, partnera nebo i psychologa. Někdy pomůže napsat si, co chcete říct, nebo si rozhovor předem nanečisto projít.
Co dělat, když vám někdo
řekne, že má rakovinu?
Taková
zpráva vás dokáže zaskočit. Možná ztuhnete, nevíte, co říct, nebo se vám v
hlavě rozběhne spousta otázek. Je normální, že nevíte, jak správně reagovat – a
právě proto tu je několik doporučení, která mohou pomoci:
- Naslouchejte.
Nemusíte hned reagovat, nemusíte utěšovat a hledat ta správná slova. To
nejdůležitější je být přítomní a naslouchat. Dát prostor. Stačí třeba jen říct:
„Děkuju, že mi to říkáš. Jsem tu s
tebou.“
- Nesnažte
se hned uklidňovat nebo zlehčovat. Věty jako „To zvládneš, hlavně musíš pozitivně myslet“ nebo „Znám jednoho, ten měl rakovinu a žije“
mohou nemocnému opravdu ublížit, i když to myslíte dobře. Někdy člověk
potřebuje jen bezpečný prostor pro svoje emoce, ne okamžitá řešení.
- Respektujte
hranice. Někdo chce mluvit o detailech, jiný ne. Ptejte se jemně: „Chceš mi o tom říct víc, nebo teď spíš
potřebuješ klid?“
- Nabídněte
konkrétní pomoc. Místo obecného „Kdybys
něco potřeboval/a…“ zkuste něco konkrétního: „Můžu tě vzít na kontrolu?“ nebo „Chceš, abych přišel/přišla na kafe, nebo radši zavolal/a?“
- Nezapomínejte na sebe. Je v pořádku cítit se zmateně, smutně nebo mít strach i jako blízký člověk. Pokud to potřebujete, mluvte o svých pocitech s někým, komu důvěřujete, nebo s psychologem.
Pamatujte, že vaše podpora nemusí být dokonalá. Stačí být přítomní, laskaví a otevření.
Rakovina nezasáhne jen tělo,
ale i mysl
Někdy lidé říkají: „Já přece nemám deprese, nepotřebuju
psychologa.“ Ale psychologická pomoc není jen pro duševně nemocné. Je to
forma sebepéče. Vědecké studie potvrzují, že duševní stav ovlivňuje průběh
léčby. Lidé, kteří mají možnost mluvit, sdílet a pracovat se svými emocemi,
často lépe spolupracují při léčbě, méně se stresují a mají vyšší kvalitu života
i během nemoci.
S čím může psycholog pomoci onkologickým pacientům:
- Vytvoří bezpečný prostor pro
sdílení emocí bez obav z hodnocení nebo zátěže okolí.
- Pomáhá zpracovat strach ze
smrti, bolesti, změn v těle i nejistoty z budoucnosti.
- Podporuje při zvládání
vedlejších účinků léčby – jako jsou úzkost, deprese, výkyvy nálad nebo poruchy
spánku.
- Pomáhá pacientům najít
vlastní zdroje odolnosti a vnitřní stability.
- Společně nastavíte strategie
pro udržení psychické rovnováhy a zvládání každodenních situací během léčby i
po ní.
S čím může psycholog pomoci
rodině a blízkým:
- Pomáhá porozumět tomu, co
pacient prožívá, a jak ho citlivě podpořit.
- Nabízí prostor pro
zpracování vlastních emocí – bez výčitek nebo pocitu viny.
- Podporuje komunikaci v
rodině v době napětí, změn a nejistoty.
- Pomáhá zvládat strach z
budoucnosti, pocity bezmoci nebo vyčerpání z péče.
- Nabízí praktické tipy, jak při tom všem nezapomínat pečovat i o sebe.
Rakovina je těžká cesta.
Někdy trnitá, někdy nespravedlivá. Ale i v ní může být prostor pro laskavost,
blízkost a péči – nejen od lékařů, ale i od psychologů, terapeutů a lidí, kteří
vás doprovázejí. Nezůstávejte na to sami.
Zadéjte Váš kometář.