Autor: Psychologická poradna| Jak posílit sebevědomí u dítěte? Jaké jsou varovné signály nízkého sebevědomí? Jak k dětem přistupovat?
Maminka dnes výjimečně
vyzvedává Mojráčka ze školy, protože mu slíbila, že si společně zajdou na
zmrzlinový pohár do cukrárny. Před Mojráčkem vyjde ze školy i holčička, která
maminku na první pohled zaujme. S nikým si nepovídá, neusmívá se, na
nikoho se ani úkosem nepodívá, a když ji Mojráček pozdraví, odpoví mu jen
velice tiše.
Mojráček se s maminkou
přivítá, vezme ji za ruku a vydají se do cukrárny. Po cestě si povídají o tom,
jak se Mojráček dnes ve škole měl, jak mu šlo učení, kolik má úkolů… Maminka se
ho ptá také na holčičku, kterou viděla před školou. „To je pořád tak tichá? Má
nějaké kamarády? Vypadala moc smutně,“ vyzvídala maminka. Mojráček mamince
řekne, že se holčička jmenuje Kristýnka, a že o ní vlastně nic moc neví. „Kristýnka
totiž tráví přestávky spíš sama, s nikým si nepovídá. A i když ji vyvolá
paní učitelka, odpovídá jí strašně potichu, před tabulí se kouká jen do země,“
vysvětluje mamince Mojráček. „A víš co je na tom zvláštní, maminko? Že
Kristýnka vždycky všechno umí! Já teda nevím, proč mluví tak, že ji skoro
neslyšíme.“
Maminka se nad tím zamyslí.
„Mojráčku, a co kdybys se svými kamarády Kristýnce pomohl? Aby se tak nestyděla,
nebála se a víc si věřila,“ ptala se maminka Mojráčka. Ten by rád, ale nevěděl
jak. A tak mu maminka řekla, že úplně postačí, když Kristýnku budou
s kamarády povzbuzovat, že něco dokáže.
Hned druhý den ve škole Mojráček poprosil kamarády, aby mu s tím pomohli. Začali si Kristýnky více všímat, chodili si s ní povídat, vyptávali se na to, co má ráda. Zjistili tak, že Kristýnka opravdu krásně maluje, což se rozneslo po celé třídě, a postupně i po celé škole. Děti chodily za Kristýnkou, aby jim něco hezkého namalovala do památníku, nebo jen tak pro radost. Ze začátku z toho všeho byla Kristýnka hodně nervózní, s dětmi se bavila jen potichoučku a vždycky u toho celá zrudla. Ale jak pořád od všech poslouchala, že její obrázky jsou krásné, a že by to ostatní tak hezky nesvedli, začala si více věřit. A tak si postupně našla kamarády.
Tipy pro rodiče:
- Nízké
sebevědomí u dítěte by rodiče rozhodně neměli podceňovat.
- Zbystřete
zejména tehdy, když:
- dítě
odmítá jít vyřídit jakoukoliv drobnost (např. nákup v obchodě)
- se
dítě zdržuje raději doma
- dítě
tráví čas samo, nemá kamarády
- dítě
nechce navštěvovat žádné kroužky, neúčastní se skupinových aktivit
- dítě
nerado chodí na návštěvy
- dítě
na jakýkoliv podnět a úkol reaguje slovy, že to nedokáže a nezvládne
- dítě
při běžných činnostech vyžaduje, aby byl jeden z rodičů, nebo někdo
z rodiny přítomen.
- Snažte
se najít oblast, ve které je dítě dobré, baví ho, a ve které může uspět.
- Sami
nepodceňujte své dítě, povzbuzujte jej, důvěřujte mu.
- Snažte
se v činnostech zdůrazňovat pozitiva. A to i v momentě, kdy dítěti
nějaká činnost nejde úplně na výbornou. Namísto „tos udělal špatně“ použijte
„jsi šikovný, pokusil ses to dokázat“.
- Veďte
dítě k tomu, že dělat chyby je přirozenou součástí života.
- Oceňujte
snahu dítěte.
- Rozšiřujte
sociální dovednosti dítěte, učte ho zvládat nové situace.
- Pomáhá i postupné rozšiřování prostoru za hranice rodiny – např. strávit odpolední výlet s dobrými přáteli rodičů samo, bez doprovodu otce/matky, nebo třeba přespání u kamaráda apod.
Text vznikl ve spolupráci s Mgr. et Mgr. Veronikou Pavliskovou, psycholožkou online poradny MOJRA
Zadéjte Váš kometář.