Pochopit smýšlení ženy je pro
muže odpradávna velký oříšek, snad by se s nadsázkou dalo říci, že muži
nikdy nedokáží rozluštit spletitý labyrint ženské logiky. Partnerské vztahy
jsou založeny většinou na určité dávce tolerance a kompromisů, co si však počít
v případě, kdy jeden z partnerů (v našem článku konkrétně muž) musí
čelit každodenním výkyvům nálad toho druhého (partnerky)?
Odnepaměti se lidé rozdělovali do
různých skupin, ať už mluvíme o národnostních, kastovních, náboženských apod.
Stejně tak si muži „třídí“ ženy – krásné, chytré, nymfomanky, frigidní … A
některé ženy lze jednoznačně označit za věčně
naštvané. Těm se partner nikdy nedokáže zavděčit a vztah se stává opravdu
komplikovaným, až neúnosným. Muž je pod neustálým tlakem, ocitá se
v centru ženiných emocí a nálad.
Jak může vypadat „kolotoč nespokojenosti“:
- Muž pozve ženu na večeři do restaurace – partnerka si stěžuje, že moc
utrácí. Partner uvaří přítelkyni večeři – žena si stěžuje, že nikam nechodí.
- Partner chce ženě udělat radost, proto uklidí byt, umyje nádobí a utře
prach – žena si stěžuje, že zapomněl vyluxovat. V opačném případě bude
žena opět nespokojená, protože partner doma s ničím nepomáhá.
- Partnerka vyjádří přání provést rekonstrukci pokoje, pak je zase
problém v celém bytě, partneři se tedy přestěhují do nového, žena i tak
není spokojená, protože by raději bydlela v domečku. Muž ženě vyhoví,
koupí krásný dům, ale ten je na špatném místě, se špatnými sousedy atd. atd.
A takhle to může fungovat
donekonečna, respektive to dříve či později fungovat přestane, protože muž
takovýto teror ze strany partnerky dlouho nesnese.
Proč je partnerka věčně naštvaná?
Příčin může být opravdu mnoho, žádné přesné vymezení neexistuje. Obecně se však odborné názory shodují v tom, že ženina věčná nespokojenost má kořeny v dětství, může být důsledkem nedostatkem rodičovské lásky, ztrátou základních jistot, popíráním přání a tužeb.
Druhou možností je, že žena prostě neví, co chce
– případně nedokáže svá přání konkrétně zformulovat. A v neposlední řadě
může hrát roli jakási neochota přijmout zodpovědnost za své
chování a rozhodnutí, snaha své neúspěchy házet na druhé apod.
Jak si poradit s věčně nespokojenou partnerkou?
Život po boku takovéto ženy se
postupem času stane pro muže noční můrou, touha po harmonickém vztahu je
nenaplněna a muž tedy stojí před rozhodnutím, zda má cenu s takovouto
ženou dále žít, nebo se s ní rozejít. Určitá šance na záchranu vztahu
existuje, avšak vyžaduje to mužovu trpělivost, protože jde o velmi zdlouhavý
proces. Nutno podotknout, že partneři ve většině případů neobejdou bez pomoci
psychologa. Ten se nejprve zaměří na odhalení příčin ženiny nespokojenosti a
následně pak na způsoby, jak se s těmito stavy co nejlépe vypořádat.
Co můžete udělat pro záchranu vztahu sami?
Mluvte, mluvte, mluvte –
neustále se opakující věta „komunikace je
základem vztahu“ platí i v tomto případě. Partner musí jasně vyjádřit
nespokojenost s dosavadní situací, říci partnerce, že její neustálé výkyvy
nálad a kritika nelze déle snášet. Upřímně si promluvte, co vše vám vadí, jaké
máte přání apod. Vyhněte se narážkám, ale buďte konkrétní, jen tak je možné
dosáhnout úspěchu. Dohodněte se s partnerkou na určité pravidelnosti
takovýchto debat, např. každý týden v sobotu a striktně tuto dobu
dodržujte.
Systém nadevše –
partnerský vztah, zejména ten problémový, vyžaduje jakýsi oboustranně
přijatelný řád. V tomto případě není na škodu ujasnit si (a třeba i
sepsat) pravidla, kompromisy a rodinné dohody tak, aby byly obě strany
spokojené.
Zadéjte Váš kometář.
Jenže co má chlap dělat když nejde se ženou ani mluvit protože je tvrdohlavá a ve všem má pravdu jen ona? Nemá žádné povinosti ani zodpovědnost a furt si jen stěžuje a je nasraná? Jediný co umí je furt hledat jen problémy a neváží si komfortu co má? Já osobně mám doma peklo které dávám jen díky malé dceři která je anděl co mi dává sílu ale naopak manželství s mojí ženou že mě jen energii vysává jak ten nejvýkonnější vysavač na světě. Má kolem sebe kamarádky svobodné matky nebo kamarádky které jsou podváděné ale ta moje je furt jen nespokojena a nasraná. Je nesnesitelná. Je spokojená jen když za ní člověk běhá jak pejsek...a na to se normální člověk může maximálně tak vy...t!
Dobrý den, mrzí mě, že prožíváte takovou nepříjemnou situaci ve Vašem vztahu. Kdy začaly tyto potíže vznikat? Kdy jste byli naposledy spokojeni společně, co Vás dříve spojovalo? Velice důležitá v každém vztahu je komunikace (zda spolu umíte komunikovat, jak komunikujete, z čeho pramení oboustranná frustrace, jak řešíte konflikty) – společně si v klidu a neutrálním rozpoložení sednout, sdělit své pocity (bez formy útoku či urážení druhého), své potřeby, co můžete každý ze své strany změnit. Také je důležité, zda Vy máte hranice – co Vám není příjemné, odmítnout, sdělit pocity, navrhnout kompromis, ohradit se, dát ultimátum vztahu, pokud takto bude pokračovat … Možností je také návrh manželského poradenství. Pokud byste měl zájem, můžete tuto situaci podrobně probrat (nebo i společně s Vaší ženou) s některým z našich psychologů. Záleží, zda byl vztah nefunkční vždy, popř. co se mezi Vámi stalo, zda je ještě něco, na čem vztah může stát, na čem pracovat, co jste již zkoušeli – nebo je lepší ze vztahu odejít pro klid Váš, ženy i dcery. Klidně se na nás tedy obraťte pro konzultaci ohledně této tíživé situace, věřím, že společně řešení najdeme. S pozdravem M. Štěpánová, psycholog online poradny MOJRA.
Dobrý den, máme se ženou letitý problém, a to je komunikace. Když se jí něco nelíbí dá mi to dost důrazně najevo, to já neberu jako problém. Problém vidím v tom, že že výčitky jsou v podstatě jednostranné. Když se v situacích o kterých si myslím že nejsou způsobené mojí vinou nastane peklo. Zacházení to tak daleko že mě celkem drsně začne nadávat před dětmi, a za nějakou dobu mě v klidu říct že před nimi nemám žádný respekt. Oba máme zkušenost s psychoterapii, vlastně ona chodí na terapie i teď. Můj problém byl v tom, že jsem vyrůstal pod přísnou rukou mojí mámy, měl jsem tendenci ve všem couvat a zavděčit se. Později jsem měl psychické problémy, proto jsem šel na terapii. Teď už vím, že říct něco co se my nelíbí není zločin, ale nevím jak to mám říct své ženě. Žijeme spolu už dlouho, pořád mi na ní záleží, dokázali jsme překonat spoustu věcí, ale tady už jsem v koncích. Na druhou stranu taky vím že nejsem dokonalí, a taky vím že jsem i já dokážu být někdy protivný, ale proč mám pořád ten pocit že viníkem jsem já. Nejsem právě proto protivný?