Autor: psychologická poradna | Závislost žen na alkoholu | Jak pomoci alkoholičce| Podpora pro ženy s alkoholovou závislostí
Alkohol můžeme považovat stále za drogu číslo jedna. O závislosti na alkoholu se mluví podle mého názoru stále velmi málo. Dopady alkoholu na lidské zdraví jsou nesrovnatelně horší než u jiných závislostí. Alkoholismus můžeme zařadit na třetí místo mezi příčky úmrtí, hned po kardiovaskulárních a onkologických onemocnění. (Mgr. Viera Škopová, psycholožka poradny MOJRA)
Závislost
na alkoholu a jiných drogách je nemoc, ale nemluvíme jen o nemoci v běžném
klinickém smyslu, jde o celé spektrum poruch a rizikového chování, které
ovlivňují člověka v sociálním kontextu, v kterém závislý žije. Člověk
funguje v okolním světě, naplňuje své potřeby a přetváří svět kolem sebe a
zároveň formuje i sebe samého. Každý z nás občas trpí frustrací celkového
smyslu života, střetáváme se s překážkami či jinými životními momenty.
Alkohol je jedna z cest, kterou se pod vlivem určitých mechanismů lidé
snaží vystupňovat své životní síly fiktivním způsobem.
Při užívání alkoholu dochází k určitým změnám na úrovni bio-psycho-sociálního i spirituálního kontextu. Alkohol jakoby pomáhal dosáhnout cíl rychlejší cestou, okamžité dosáhnutí cíle primitivním způsobem. Alkohol stimuluje i jednu z podstatných lidských potřeb jako je seberealizace, sociabilita a družnost.
Alkohol je součástí naší společnosti a stal se jakýmsi atributem společenského života. Na jednu stranu alkohol přináší problémy, ale také mnoho lidí samotnou konzumaci alkoholu pojí s příjemnou společenskou událostí, zlepšuje náladu, zábavu, snadno se konverzuje a navazují nová přátelství.
Ženy alkoholičky
Závislou
se nemusí stát jen žena na okraji společnosti, mohou to být lékařky, právničky,
matky atp. Dvojnásobná role matky/manželky v domácnosti, kariéra, pracovní
povinnosti nesou s sebou dvojnásobnou zodpovědnost, stres, úzkost a náročnost.
Alkohol v takovém případě přináší úlevu a únik.
Pití
jako reakce na problémy je však až na nižších příčkách příčin alkoholismu.
Nejzávažnější je skutečnost, že u nás je pití alkoholu jednoduše považováno za
normální, někdy neodmyslitelná součást života. Dále jsou to náročné
podmínky, ve kterých jsme se
ocitli, a ne každý se umí s náročnými situacemi vyrovnat.
Při alkoholu ani nejde tak o to, kolik kdo toho vypije, ale co alkohol dělá s člověkem v bio-psychosociálním rozměru.
Pro
ženy je více typické pití alkoholu o samotě
v případě těžkých životních situací, depresivních stádií a
prožívání úzkosti. V častých případech nastupuje kombinace s léky
s tlumícím účinkem. Někdy spolužití se závislým mužem představuje pro ženu
velkou psychickou zátěž a nese s sebou vyšší riziko, že i ona začne mít
problémy s alkoholem. Ženy pod vlivem alkoholu jsou častokrát vystavované
násilím. Život s alkoholem je začarovaný kruh, který nabírá postupně
pomalý a následně rychlý spád do „temného života“, kde motivace je jen jedna, napít se!
Na straně společnosti často nastává odsouzení, opovrhování ženou, která holduje alkoholu. Děti a partner jsou na okraji potřeb, motivace a zájmu. Je důležité nahlížet na závislost jako na změnu motivačního systému. Pití je důležitější jako cokoliv jiného, při závislosti rodina stojí na okraji potřeb závislého. Je to choroba a bohužel je těžké určit, kdy závislost propukla. Popíjení, setkávání se s kamarády, rodinou, společenské události. Někdy pravidelně popíjení se stává „tradicí“, a u někoho to přechází do onemocnění, kterým je závislost.
Rodina a závislost
Příčinou,
kdy se rozhodne člověk se závislostí bojovat a to prostřednictvím dobrovolné
ale i nedobrovolné léčby jsou především problémy v jeho rodině, práci a až
následně jsou to zdravotní, duševní a tělesné problémy. Nahlédneme-li do
rodiny, vidíme závislost jako viditelný znak ničivého vlivu alkoholu nejen na
samotného člověka, ale i na celou rodinu a to na všech jejich členech.
V rámci
rodiny můžeme mluvit o fázích, které způsobuje alkohol:
- Popírání rodině, že se vyskytuje nějaký problém. Nejdříve
jsou to omluvy, popírání, bagatelizace. Jakoby členové rodiny nechtěli vidět,
že se jedná o problém.
- Později přichází uvědomění si problému, členové rodiny se
snaží problém vyřešit vlastními silami. Partner se vymlouvá a zapírá partnerův
problém, aby udrželi alespoň zdání normálnosti vzájemného vztahu. Někdy partner
odchází, vyhrožuje, ale častokrát se vrátí zpět. Partner se snaží
s partnerem komunikovat a domlouvat. Někdy přichází žádost o rozvod, ale
většina partnerů doufá, že se to změní.
- Chybí jakákoliv důslednost, převládá zoufalství, ale málo
účinná forma pomoci, která by vedla k odstranění závislosti a návrat do
„normálu“.
- Nejdřív rodina velmi trpí a přichází rozpad, izolování od
společnosti.
- Rodina se následně vrací do společnosti, ale bez svého
partnera závislého na alkoholu. Od partnera se výrazně distancuje.
- Pokud problém přetrvává, partner si začne hledat pomoc a
porozumění u blízkých přátel nebo rodiny.
- S pomocí a podporou se dokáže rodina zotavit a
obnovit rovnováhu „zdravé části“ rodiny bez závislého partnera.
- Pokud partner podstoupí léčbu, která probíhá dobře a partner při léčbě spolupracuje, dochází opět k novému uspořádání celé rodiny spolu se závislým partnerem. Tato fáze je pro partnera velmi složitá. Vytváří si nové vazby, které byly touto závislostí deformované. Jde o náročné období a vyžaduje to schopnosti přizpůsobit se novým poměrům, nové rodinné rovnováze, kde se oba partneři musí změnit a pracovat na sobě a na vzájemném vztahu.
Děti v rodině závislého
Dítě
v rodině závislého je často odsouváno na okraj, chráníme ho a někdy
přirozeně kryjeme skutečnosti, které v konečném důsledku dítěti ubližují.
Partner se snaží v jednotlivých fázích bojovat sám. Dítěti nechce ublížit
a někdy tento problém skrývá anebo doslova tají. Napříč tomu je důležité
s dětmi o tom mluvit. Děti jsou citlivé, vnímavé a častokrát problém vidí
dřív, než si myslíme. Je důležité s dítětem komunikovat na úrovni věku.
Kognice a emoce u dítěte jsou potřeba zpracovat, ale za pomocí rodiče anebo
blízké osoby.
Tajení a odvrácení se od problému jen prohlubuje myšlenky, emoční prožívání, co může způsobit přebírání viny na sebe. Dítě si může myslet, že ono je původem problému i když k tomu nemá přímé důvody.
Postoj
partnera, který už to nezvládá, doprovází rezignace, lhostejnost, hněv,
pohrdání a distancování se. Děti zase procházejí podobnou fází, převládají
emoce, jako je nenávist, hanba, odpor, hněv a smutek.
Dítě
v rodině závislého se setkává s nedůsledností a často
s nepředvídatelností rodiče, který je pod vlivem alkoholu. Pocit jistoty a
bezpečí se z rodiny vytrácí. Dítě nemá možnost rozvíjet se, protože trpí
emocionálním někdy bohužel i fyzickým zneužíváním. To přerůstá do problémů
s důvěrou a hněvem, které směřují pak také i na druhého rodiče. Někdy
rodič, který je sice střízlivý, tak je mnohem více vystresovaný, netrpělivý a
v konečném důsledku více kontrolující než alkoholik. Alkoholik se většinou
po čase stáhne a žije ve své „bublině“.
Dítě má svoje potřeby a to v jakémkoliv věku, pokud jsou tyto potřeby ignorované, tak dítě trpí, má strach, stydí se a často přichází izolace v rámci sociální bubliny. Případně nastává opak, sociální skupina se stává záchranným hnízdem, co v konečném důsledku může taky vést k vysoce rizikovému chování.
Závislost může zasáhnout kohokoliv. No je důležitá sebereflexe a inter individuální struktura osobnosti. Kdo má v sobě od raného dětství základ jistoty, důvěru v sebe sama, nachází uplatnění, snáší a umí řešit konflikty, nespravedlivost, hektické období či kontroverzní životní situace, které přináší někdy stres, kde převažuje místy i racionalita, emociální prožívání tak prohlubuje plnohodnotný život.
Alkohol
prochází všemi vrstvy obyvatelstva. Nemůžeme vybrat specifickou či
marginalizovanou skupinu. Alkohol nenacházíme pouze u vrstvy s nízkým
vzděláním. To jak bude probíhat proces zastavení této závislosti, záleží asi
především na vyšší kulturní úrovni, sebereflexi a sociálním kontextu
v kterém člověk žije. To pomáhá rychlejšímu rozhodnutí postoupit léčbu.
Autor: Mgr.
Viera Škopová, psycholožka poradny MOJRA
Zadéjte Váš kometář.