Poslechněte si článek jako audio:
Klára (24 let): Ani nevím, kdy přesně se u
mě tyhle pocity objevily. Určitě to ale bylo v období, kdy jsem zažívala
strašný stres kvůli zkouškám ve škole, práci a doma to taky nebylo zrovna
ideální. Projevovalo se to tím, že jsem se občas bála vyjít ven, ale nevěděla
jsem proč. Nebo mě z ničeho nic přepadnul strašný nával takové tísně, měla
jsem stažený žaludek, klepala jsem se a těžko se mi dýchalo. Nejhorší na tom
ale bylo, že jsem nedokázala říct, co mi to způsobuje, prostě to najednou
přišlo a já nevěděla, co dělat. Až pak jsem zjistila, že se jedná o GAD
(generalizovanou úzkostnou poruchu).
GAD jako výsledek dlouhodobého stresu
GAD
neboli generalizovaná úzkostná porucha (z angl. Generalized Anxiety Disorder)
patří mezi neurotická duševní onemocnění. Do této skupiny mimo jiné také řadíme
panickou nebo obsedantně-kompulzivní poruchu. Odborníci se shodují, že na
vzniku GAD se podílí určité genetické predispozice. Může také ale vznikat na
základě dlouhodobého stresu, který na jedince působí nebo prožitím
traumatizující události. Jistou roli také hraje samozřejmě výchova a životní
zkušenosti jedince. Nejčastěji se objevuje v pozdní adolescenci (16 –
18 let). Náchylnější pro tuto poruchu jsou ženy, trpí jí až dvakrát
častěji než muži.
Jak se GAD projevuje?
Fyzické příznaky:
- Svalové napětí a třes
- Nevolnost
- Bolest hlavy, břicha
- Závratě
- Zrychlený tep a dech
- Nadměrné pocení
- Potíže se spánkovým cyklem – dlouhé usínání, časté buzení
Psychické příznaky:
- Neklid
- Neustálé napětí
- Nervozita bez zjevné příčiny
- Vznětlivost
a afektivita
- Přecitlivělost na zdánlivě obyčejné podněty
- Potíže s koncentrací a soustředěním
- Ztráta energie a únava
Diagnóza a léčba
Diagnostika
GAD je poměrně složitou záležitostí. Stres a úzkost v různé
míře zažíváme totiž v životě všichni. Na základě toho vzniklo jedno
důležité kritérium, které musí být splněno, abychom mohli s jistotou říci,
že se jedná o generalizovanou úzkostnou poruchu. A sice, že se u pacienta musí
objevit alespoň tři z výše uvedených příznaků a nadměrné obavy a úzkost
musí u jedince přetrvávat po většinu dnů posledního půl roku.
Léčba
se pak odvíjí od závažnosti poruchy a od toho, jak moc nemoc zasahuje do
pacientova života. Nejčastěji se však setkáváme s kombinací farmakoterapie
a psychoterapie. Farmakoterapii využíváme v případě, že nemoc jedince
silně ovlivňuje v jeho běžných činnostech. V České republice se dle
doporučení nasazují léky z řad benzodiazepinů a antidepresiv SSRI nebo SNRI.
První varianta bývá sice účinná téměř z 80%, nicméně hrozí vznik
závislosti a relapsu, z toho důvodů bývají následně nasazena právě
antidepresiva, která nemají tak markantní vedlejší účinky.
Co
se psychoterapie týče, velmi účinnou metodou je tzv. KBT (kognitivně
behaviorální terapie).
Během této terapie se pacient zaměřuje především na to, aby se svou úzkost a
její tělesné příznaky naučil kontrolovat a vědomě ovládat. Součástí terapie je
také podpora klienta v tom, aby byl schopen sám systematicky řešit různé
životní problémy a stresové situace. Učí se také přijímat kritiku a říkat ne.
Právě jste četli článek: Bojím se, ale nevím čeho aneb generalizovaná
úzkost a jak s ní žít
Zadéjte Váš kometář.