Někdo se návštěvě u lékaře vyhýbá
jako čert kříži a jiní, jako by se jich nemohli nabažit. Jistě jste se za svůj
život setkali s někým, kdo až přehnaně dbá o své fyzické zdraví, neustále
se pozoruje a diagnostikuje na základě poznatků z internetu nebo knížek. Stačí,
aby se v televizi objevila zmínka o nově rozšířené nemoci a tento člověk má
najednou všechny příznaky. Mnohdy jsou tyto situace úsměvné, avšak v konečném
důsledku jde o vážný, ne fyzický, ale psychický problém – hypochondrii. V dnešním
článku se podíváme na to, jak poznáme hypochondra a jak mu můžeme pomoci se s touto
psychickou poruchou vyrovnat.
Co je hypochondrie?
Definice popisují hypochondrii
jako psychickou poruchu, která je
charakterizována intenzivním zaměřením se na vlastní tělesnost a přesvědčením o
vlastním závažném onemocnění. Hypochondrem je tedy ten člověk, který se až
úzkostně obává jakékoliv nemoci. Zajímavostí je, že hypochondři si své přesvědčení
o nemoci natolik vsugerují, že fakticky prožívají jeho příznaky. Z hlediska
psychologie můžeme tedy hypochondrii zařadit mezi závažná duševní onemocnění,
zejména kvůli jejím možným následkům.
Podle statistik trpí hypochondrií cca 1 % populace, přičemž první příznaky hypochondrie se projevují už v období dospívání a vrcholí u mužů okolo 30 roku a u žen okolo 40 roku. Samozřejmě tyto údaje nejsou nejpřesnější, protože hypochondrie se může vyvinout i u starších osob, či u dětí.
Příčiny hypochondrie
I kolem příčin hypochondrie koluje
mnoho dohadů a domněnek. Některé teorie se přiklánějí k tomu, že
hypochondrii se člověk v podstatě naučí vlivem výchovy, zejména
pokud je dítě za svou nemoc rodiči odměňováno, rozmazlováno. Dítě tak v podstatě
učíme, že nemoc nehraje v životě negativní roli, ale naopak, že díky ní
získá různé benefity. Jiné názory hlásají, že hypochondrem se častěji stávají prvorozené
děti, protože matky věnují jejich zdravotnímu stavu přílišnou (až
úzkostnou) pozornost. A v neposlední řadě stojí za zmínku teorie, která
hlásá, že hypochondrie je prostředkem k útěku od
skutečných problémů. Z toho vyplývá, že hypochondři raději opakovaně
vyhledají pomoc různých lékařů (samozřejmě bez uspokojivého výsledku) namísto
toho, aby se obrátili rovnou na psychologa.
Projevy hypochondrie
Hypochondrie se většinou projevuje v souvislosti se zhoršením psychického stavu po nemoci, kdy se člověk začne v obavě z možných komplikací přehnaně pozorovat.
Mezi typické symptomy hypochondrie patří:
- dlouhotrvající pochybnosti o vlastním
zdravotním stavu
- neustálé sebepozorování
- hledání zdravotních příčin a urputné popírání psychických problémů
- nedůvěra v diagnózu lékaře, vyhledávání nových odborných ordinací
- zveličování běžných onemocnění např. bolesti hlavy
- užívání vitaminových doplňků
- hledání informací o vážných nemocech (AIDS, rakovina apod.)
Následky hypochondrie
Utkvělé představy o vážné nemoci
a neschopnosti lékařů ji správně diagnostikovat mohou vést k mnoha komplikacím.
Hypochondrie se dříve či později projeví na kvalitě života – problémy v práci
v důsledku častých absencí, zhoršení finanční situace kvůli úhradám nadstandardních
vyšetření, partnerské problémy apod. Dlouhotrvající hypochondrie může přerůst
do chronického stavu, ke kterému se přidruží různé psychické obtíže jako
deprese, úzkosti a mnoho dalšího.
Prevence hypochondrie
S prevencí je vhodné začít
již v dětství, kdy by rodiče neměli dítě za nemoc nijak odměňovat. Člověk
se sklony k hypochondrii by si měl najít nějakou oblast zájmu, ať už je to
péče o domácího mazlíčka, cvičení, tanec apod. Odpoutá tak pozornost od svých
fyzických problémů a nebude je bezdůvodně zveličovat. A co je podstatné, měl by
začít včas řešit i sebemenší problémy, které neblaze zasahují do jeho psychické
pohody.
Jak přistupovat k hypochondrovi?
Chce to zejména velkou dávku pochopení
a taktu. Vyslechněte si stesky a obavy hypochondra, avšak nijak jej v jeho
domněnkách nepodporujte. Naopak se snažte o to, aby zaměřil pozornost na jiné
aktivity, než je pozorování sebe sama. Šetrným způsobem mu zkuste doporučit
návštěvu psychologa, který mu může nejvíce pomoci.
Diagnostika a léčba hypochondrie
Prvním krokem před stanovením
konečné diagnózy je vyloučení možnosti některého z fyzických onemocnění. Následně
lékař odešle pacienta k psychologovi či psychiatrovi, který nejprve
posoudí, do jaké míry je hypochondr o svém tělesném strádání přesvědčen. Tento krok
je důležitý proto, aby se vyloučilo některé z psychických onemocnění,
které je doprovázeno bludy např. schizofrenie.
Dnes se velmi často přistupuje k psychoterapii,
která je založena na rozhovoru o různých tématech pacientova života. Cílem je postupně změnit klientovy návyky tak,
aby se zmírnily jeho úzkostné pocity, aby byl schopen obstát v každodenním
životě bez pomoci okolí. Důraz se klade také na to, aby se hypochondr naučil
odlišit skutečné příznaky nemoci od těch neexistujících.
V případě chronických stavů,
nebo pokud onemocnění doprovází deprese či úzkosti může být léčba hypochondrie
doplněna o antidepresiva, vždy však pod přísným dohledem lékaře, protože je zde
velké riziko vzniku závislosti.
Léčba hypochondrie je většinou během na dlouhou trať a nebývá lehká. Lidé trpící touto psychickou poruchou totiž v mnoha případech pomoc psychologa odmítají, protože jsou přesvědčeni o její bezvýznamnosti. Opak je pravdou, včasná psychologická pomoc může zabránit různým komplikacím. Pokud tedy vy sami, nebo někdo z vašich blízkých trpí hypochondrií, vyhledejte odbornou pomoc, ovšem ne z řad lékařů, ale psychologů. Jen u mála případů dojde postupem času k samovolnému odeznění hypochondrie, častěji se k ní přidruží jiné vážné psychické nemoci.
Právě jste četli článek: Hypochondrie a jak se jí zbavit
Zadéjte Váš kometář.