Autor: psychologická poradna | Toxická pozitivita | tipy psychologa | Když se očekává úsměv, ale mně je úzko |
Člověk se často snaží prokopávat životem a ne vždy je to růžové. Stává se však, že i navzdory problémům, kterým čelíme, se na nás i tak mnohokrát valí vlna pozitivity.
Sociální sítě přímo praskají ve švech od inspirativních citátů o síle úsměvu a pozitivním myšlení. Knih o osobnostním rozvoji, které nabádají k věčnému optimismu, je obrovské množství. A dokonce i v běžné komunikaci s přáteli je slyšet fráze jako „mysli pozitivně“ nebo „všechno bude nakonec stejně dobré“. Ačkoliv snaha o pozitivní přístup k životu je v zásadě chvályhodná a může přinést mnoho benefitů. Existuje však tenká, často neviditelná hranice, za kterou se tato snaha mění na něco škodlivého a pro mnoho lidí až bolestivého. Řeč je o toxické pozitivitě, kdy jde o stav, kdy se namísto pochopení a přijetí skutečných emocí očekává neustálý úsměv, i když uvnitř vlastně prožíváme úzkost, smutek či hněv.
Co je toxická pozitivita?
Toxickou pozitivitu můžeme definovat jako přehnané a neopodstatněné přesvědčení, že bez ohledu na to, jak těžká situace pro člověka je, by lidé měli udržovat pozitivní postoj a vyhýbat se vyjadřování jakýchkoli negativních emocí. Je to neustálý tlak z okolí na úsměv a předstírání, že je všechno v pořádku, i když se my sami tak necítíme. Místo prostoru pro autentické prožívání emocí nám toxická pozitivita říká, že bychom je měli potlačit, ignorovat nebo se za ně v některých případech dokonce i stydět.
Proč může být pozitivita toxická?
Na první pohled se zdá, že taková pozitivita má dobrý úmysl, a to povzbudit nebo přinést naději. Avšak její důsledky mohou být pro psychické zdraví jednotlivce opravdu škodlivé.
Vědomě potlačujeme emoce
Emoce jsou přirozenou součástí lidského života a lidských zkušeností. Pokud je nám úzko, jsme smutní nebo naštvaní, potřebujeme prostor pro vyjádření těchto pocitů. Toxická pozitivita nás nutí tyto emoce potlačit, což vede k jejich pozdějším a mnohem intenzivnějším projevům, jako jsou úzkostné stavy, deprese nebo psychosomatické problémy.
Izolace = Osamělost
Když člověk cítí, že nemůže otevřeně mluvit o svých trápeních a musí předstírat, že je šťastný, cítí se izolovaný. Může se mu zdát, že mu nikdo nerozumí a že jeho pocity jsou neadekvátní, což následně vede k pocitům osamělosti.
Společenská hanba?
Pokud prožíváme těžké období a přesto nám okolí říká, abychom byli stále pozitivně naladění, můžeme se cítit vinni za to, že se nám to nedaří. V našem nitru vzniká pocit, že s námi něco není v pořádku, pokud nedokážeme být neustále usměvaví a optimističtí.
Zábrana při řešení problémů?
Toxická pozitivita nás odvádí od skutečných problémů. Pokud se soustředíme jen na předstírání pozitivity, uniká nám možnost identifikovat a řešit hlavní příčiny naší úzkosti nebo smutku.
Jak minimalizovat toxickou pozitivitu?
Je důležité, abychom si uvědomili, že namísto slepé pozitivity potřebujeme vzájemný soucit a autentičnost.
Přiznejme si a dovolme si prožívat všechny naše emoce, a ano, i ty nepříjemné. Jsme lidské bytosti, které mají své city a je v pořádku cítit smutek, hněv, frustraci nebo úzkost.
Pokud někdo v našem okolí prožívá těžké chvíle, měli bychom mu poskytnout otevřený a upřímný rozhovor. Namísto rad je často nejlepší pomocí jednoduché, soucitné vyslechnutí. Snažíme se při tom pochopit, čím si druhá osoba prochází, a projevujeme náš upřímný zájem. Empatie je mocná, a to zejména při otevřených rozhovorech.
Pokud pocity úzkosti přetrvávají nebo jsou příliš intenzivní, není třeba je maskovat. Hledání profesionální pomoci, například u terapeuta, který pomůže zpracovat emoce a najít zdravé strategie zvládání, je vždy na místě.
Proč je v pořádku necítit se dobře, i když bych se měl/a?
Často nás přepadne pocit viny nebo hanby, když se necítíme dobře v situacích, kde bychom „měli“ být šťastní, vděční nebo spokojení. Může to být během svátků, na rodinné oslavě, po dosažení důležitého úspěchu nebo jednoduše v nádherný slunečný den, kdy všichni kolem nás působí bezstarostně. Společnost, sociální sítě a někdy i naši blízcí nám podsouvají obraz ideálního štěstí a očekávají od nás neustálý úsměv. Avšak cítit se špatně, i když bychom se měli cítit dobře, je naprosto normální a platné. Emoce nejsou přepínačem, který můžeme jednoduše zapnout nebo vypnout na základě vnějších okolností či společenských očekávání. Je to totiž komplexní systém, který reaguje na nespočetné množství vnitřních i vnějších podnětů. Ignorování nebo potlačování těchto pocitů ve snaze naplnit očekávání je kontraproduktivní a může vést spíše k prohloubení úzkosti nebo jiných negativních pocitů. Dovolit si prožívat smutek či frustraci je aktem sebepřijetí a psychické odolnosti. Znamená to, že respektujeme své vnitřní prožívání a dáváme si prostor na zpracování toho, co se v nás děje.
Rozdíly mezi zdravým optimismem a toxickým tlakem?
Je důležité, abychom uměli rozlišovat mezi zdravým optimismem a toxickým tlakem na vnější pozitivitu. I když se na první pohled mohou zdát podobné, jejich vliv na naše duševní zdraví a vztahy je v zásadě odlišný.
Realistický a povzbuzující – Zdravý optimismus
Optimismus, který považujeme za zdravý, je vlastně schopností vidět světlou stránku věcí, věřit v lepší budoucnost a přistupovat k výzvám s nadějí, ale zároveň si plně uvědomovat a akceptovat svou realitu. Je to proaktivní postoj, který nás motivuje hledat řešení a jednat, i když čelíme překážkám.
Znaky zdravého optimismu:
Optimista věří v pozitivní výsledek, ale chápe, že život přináší i těžkosti a neúspěchy. Nezapírá problémy, ale hledá cesty, jak je překonat. Tím můžeme říct, že má realistická očekávání od vývoje událostí.
Zdravý optimismus umožňuje prožívat celou škálu emocí a akceptovat tuto škálu emocí, včetně smutku, hněvu či frustrace. Neodsuzuje tyto pocity, ale vidí je jako přirozenou součást lidské zkušenosti.
Zdravý optimista se soustředí na to, co může ovlivnit, a aktivně pracuje na zlepšení situace.
Škodlivý – Toxicita
Toxický tlak na pozitivitu můžeme označit jako rigidní a často necitlivé přesvědčení, že bychom měli být neustále šťastní a vyhýbat se jakýmkoli negativním emocím, bez ohledu na skutečné okolnosti. Je to něco, co nám zakazuje prožívat bolest a nutí nás k přetvářce.
Znaky toxického tlaku na pozitivitu:
Člověk zlehčuje nebo zcela ignoruje negativní zkušenosti a problémy. Prohlubuje tak své přesvědčení, že jen pozitivní myšlení stačí na vyřešení všeho, co ho v životě trápí.
Odmítá, umlčuje a stigmatizuje jakékoli emoce, které nejsou striktně pozitivní. Takový jedinec se tak dostává k pocitu viny za smutek nebo hněv. Místo hledání skutečných řešení problémů se soustředí na nucený úsměv a povrchní afirmace, čímž brání skutečnému pokroku.
Pokud se člověk nedokáže nuceně usmívat, může se cítit izolovaný a vinný, což ještě více prohlubuje jeho trápení. Často se projevuje jako ignorování hlubších pocitů druhých lidí.
Zadéjte Váš kometář.