Autor: psychologická poradna | Když mám všechno… ale i tak se necítím šťastně..? | tipy psychologa |
Představte si to. Život, který na sociálních sítích vypadá dokonale, a ve skutečnosti máte všechno, co by si společnost mohla přát. Navzdory vnějšímu úspěchu však v soukromí prožíváte pocity prázdnoty a neštěstí. Tento paradox je běžný, ale málokdo o něm mluví.
Proč k tomuto rozporu vlastně dochází? Důvodem je rozdíl mezi tím, co prezentujeme navenek, a tím, co skutečně cítíme uvnitř. Žijeme v době, kdy jsou za štěstí považovány materiální věci a společenský status. Toto neustálé honění se za vnějšími symboly úspěchu nás odvádí od sebereflexe a pochopení našich skutečných, vnitřních potřeb a pocitů.
Pravé štěstí a smysl totiž nepramení z luxusního auta nebo prestižní kariéry, ale ze souladu s vlastními hodnotami. Jsou to nemateriální věci jako smysluplné vztahy, osobní růst a pocit, že náš život má hlubší smysl. Pokud jsou tyto vnitřní potřeby ignorovány a zapomenuty ve prospěch těch vnějších, pocit prázdnoty je nevyhnutelný.
Tento jev tak poukazuje na potřebu přehodnotit to, jak vnímáme úspěch, a začít hledat naplnění tam, kde skutečně existuje.
Vnitřní prázdnota navzdory vnějšímu „úspěchu“…?
Život v neustálém honění se za úspěchem… Dnešní společnost nás učí, že štěstí je přímo úměrné dosaženým cílům. Pokud nedosáhneme žádný cíl, nejsme šťastní. Ať už jde o vyšší plat, novější telefon, nebo bezchybnou postavu, věříme, že tyto vnější znaky nás konečně naplní a učiní nás šťastnými. A opravdu, pocit uspokojení z nového nákupu nebo povýšení je v prvním momentě příjemný. Nezamýšlíme se však nad tím, že jde o prchavou radost, která rychle odezní a zanechá za sebou hlubší pocit prázdnoty.
V psychologii se tento stav nazývá vnitřní prázdnota. Jde o pocit, že nám něco zásadního chybí, i když náš život navenek vypadá ideálně. Důvodem je, že jsme možná celou dobu hledali štěstí na špatném místě. Snažili jsme se zaplnit vnitřní díru vnějšími věcmi, místo toho, abychom se zaměřili na to, co se děje uvnitř nás a co je pro nás skutečně důležité.
Paradox úspěchu a nejistoty
Představte si svůj život, který je navenek téměř bezchybný. Máte práci, o jaké jste vždy snili, pěkný dům, luxusní auto. Obraz na sociálních sítích je téměř dokonalý, plný úspěchů a radostných chvil. Ale přesto, když za vámi zavřete dveře, přepadávají vás pocity prázdnoty a neštěstí. Tento paradox prožívá mnoho lidí a je hluboce propojen s naší psychikou.
Jedním z důvodů, proč se to děje, je rozpor mezi tím, co prezentujeme navenek, a tím, co skutečně cítíme. Neustálé honění se za vnějšími symboly úspěchu nás dokáže odvést od skutečné introspekce a pochopení našich hlubších potřeb.
Základní otázka: Co dělá šťastným mě...
Tato vnitřní otázka není jen náhodnou myšlenkou, ale základním předpokladem pro naplněný život každého z nás.
Skutečná hodnota a váha této otázky spočívají v tom, že nás nutí odklonit se od představ, které nám podsouvá okolí, a zaměřit se na naši vlastní identitu. Je to brána k prozkoumání našich hodnot, vášní a smyslu pro sebe. Pokud si tuto otázku položíme, uvědomíme si, že pravé štěstí se nerovná množství věcí, které vlastníme, ale kvalitě našeho života a vztahů. To, co nás skutečně dělá šťastnými, pramení z našeho nitra. Je to pocit bezpečí, který nacházíme v rodině a přátelích, nebo pocit naplnění při nádherných západech slunce a nepopsatelných zážitcích.
Hledání smyslu a existenciální frustrace
Když vnější úspěch selže v tom, aby nám přinesl trvalé štěstí, často začneme hledat hlubší odpovědi. Tehdy se vynoří základní existenciální otázky: Kdo vlastně jsem? Proč jsem tady? A jaký je skutečný smysl mého života?
Podle slavného psychologa Viktora Frankla není primárním cílem člověka honba za potěšením, ale spíše hledání a nacházení pravého smyslu. Tento smysl nelze najít v materiálních statcích, ale ve třech klíčových oblastech. Do první oblasti řadíme práci a tvorbu, kde jde o vytváření něčeho hodnotného a především užitečného. Nemusí to být jen profesionální práce, počítají se i koníčky a projekty, které nás naplňují. Druhou oblastí jsou vztahy a láska, tedy hluboké spojení s jinými lidmi – ať už jde o romantickou, přátelskou nebo rodinnou lásku. Třetí a možná nejdůležitější oblastí je náš osobní postoj a naše chování vůči životním překážkám. Frankl věřil, že i v těch nejtěžších podmínkách, jako byly za druhé světové války koncentrační tábory, je možné najít smysl díky síle našeho vnitřního postoje.
Pokud se nám nedaří najít tento smysl, prožíváme stav, který Frankl nazval existenciální frustrace. Je to pocit, že nám něco podstatného chybí. Tento pocit bychom měli vnímat jako signál, abychom se přestali zaměřovat na to, co od nás očekává společnost, a místo toho se soustředili na naše skutečné vnitřní hodnoty a na to, co našemu životu dává hluboký a osobní smysl.
Zadéjte Váš kometář.