Mnohočetná porucha osobnosti nebo také disociativní porucha identity
(DID) vzniká nejčastěji na základě traumatického zážitku z dětství. Základním
rysem je, že jedno tělo v sobě obsahuje více rozdílných identit, které se
střídají v tom, kdo nad tělem přebírá kontrolu. Tyto „osoby“ o sobě
navzájem mohou, ale nemusí vědět. Každá si také tvoří své vlastní paměťové
stopy, na dobu, kdy má tělo pod kontrolou. Ostatní identity pak tyto vzpomínky
vyhodnocují buď jako klamavé, nebo je vůbec neukládají a tím vznikají výpadky
paměti.
Pravák i levák v jednom
Každá
z těchto osobností žije doslova svým vlastním životem, má své charakteristiky,
své osobní zvyky i zlozvyky, dokonce svou historii. Některá z osobností může
být dominantní a hodně agresivní, jiná naopak velmi klidná a submisivní. Jedna
z nich může být pravák, druhá zase mít dominantní levou ruku. V extrémních
případech se identity mohou odlišovat i pohlavím, věkem, náboženským vyznáním
nebo sexuální orientací. Známy jsou případy, kdy se v jednom těle nacházela
identita dospělého muže, staré ženy a asi pěti letého dítěte. Osobnosti se
mohou odlišovat i po fyzické stránce a to především z hlediska nemocí,
kterými trpí.
Přechod
z jedné identity do druhé bývá obvykle náhlý a dotyčný jej nedokáže kontrolovat.
Někdy se ovšem může stát, že jej vyvolá nějaká konkrétní událost nebo „spouštěč“.
Může se jednat o slovo, osobu, hudbu, jídlo nebo zkrátka to, že je jedinec vystaven
náhle velkému stresu. Tento přechod odborně nazýváme switching. Porucha samotná
je doprovázena i dalšími problémy jako jsou noční můry, agresivní a
sebevražedné sklony, poruchy sexuality, poruchy příjmu potravy a jiné.
Vnitřní svět
Pacienti
trpící touto poruchou si dříve či později vytvoří svůj vlastní vnitřní svět, ve
kterém jeho alter ega (alteři) žijí a společně s dotyčným tvoří jeden DID
systém. Jak jsme zmiňovali, mnohočetná porucha osobnosti vzniká na základě
nějakého traumatu. Toto trauma dotyčný překoná právě tím, že si vytvoří svého
altera, do kterého tento negativní zážitek uloží a vytěsní ho tak ze svého
vědomí. Celý tento proces však probíhá nevědomě, to znamená, že pacient nemá
ani tušení o tom, že si vytvořil další identitu. Počet alterů se u každého liší
a je prakticky neomezený. Může být pouze jeden, ale také celé desítky.
Vnitřní
svět také může mít různé podoby. Pacienti ho často popisují jako místnost, dům
nebo celé město, ve kterém jeho osobnosti přežívají a navzájem spolu
komunikují. Každý alter má v tomto světě svou úlohu, kterou plní a pro
kterou je nepostradatelný.
Diagnóza a léčba
Diagnóza
DID je poměrně problematická, protože příznaky jsou u každého pacienta
individuální. O její přítomnosti mohou navíc ze začátku vypovídat pouze problémy
s pamětí nebo častá únava. Dotyčný si zprvu ani nemusí uvědomovat, že se
stal hostitelem více osobností. Postupem času je ale nemoc pozorovatelná a to
především tak, že si jedinec začne uvědomovat prožití situací, které si ale
nepamatuje. Uveďme si příklad pro lepší pochopení: Dotyčný doma objeví
nakoupené potraviny, ale nepamatuje si, že by je nakoupil nebo jak k nim přišel.
Diagnóza poté probíhá pod dohledem speciálně vyškoleného odborníka z řad psychiatrů či psychologů. Ten využije některé klinické metody, rozhovory s rodinou a přáteli nemocného a všechny výsledky následně vyhodnotí. U dětí je situace ještě o něco komplikovanější, protože musí odlišit nemoc od dětské představivosti a hry. Samotná léčba má dlouhodobý charakter a soustředí se zprvu spíše na utlumení příznaků. Jejím hlavním cílem je objevit a odstranit příčinu disociace, tedy trauma.
Zadéjte Váš kometář.
Zdravím. Je mi 29 let a poprvé si dokážu připustit, že je tato nemoc opravdu skutečná. Do nedávna i když jsem o této nemoci věděl, tak moje hlava si vytvořila příběh, který popírá fakt ALTERU a vysvětluje nemoc po svém. Nedokázal jsem si připustit, že by tato nemoc vubec mohla existovat v podobe vice lidi v jednom tele. Prosím o radu co mám dělat. Měl bych sepsat svuj vnitrni svet, ktery se po konfrontacích s realitou menil? Az se mi ho podarilo zmensit na minimum, protože uz jsem si konecne schopny pamatovat ze jsem prozil v detství trauma. Jeste pred par lety jsem trauma vzdy poprel. Doktorora zadneho nemam, A tak nevim jak zacit. Nejspis jeste nejsem schopny o tom s kymkoliv mluvit.
Dobrý den Radku, v první řadě děkujeme za komentář a sdílení kousku z Vaší cesty. Pochopení tak komplexní problematiky jako je více početná porucha osobnosti může být velmi náročné a vzhledem k tomu, co píšete, je evidentní že jste si ve svém vnímání přešel několika významnými přeměnami. Sepsání a popsání svého vnitřního světa může být užitečným krokem k dalšímu porozumění sobě samého. Práce s takovým materiálem může být náročné, a jak se na to cítíte být připravený, můžete začít pomalu a postupně. Možné je i psaní si nějakého „deníku“, který můžete využít na zaznamenávání svých myšlenek a pocitů. Je však důležité si uvědomit, že hledat podporu od profesionála či profesionálky může být klíčovým krokem v tomto procese. A když momentálně nemáte doktora/doktorku, resp. psychologa/psycholožku, doporučila bych tuto možnost zvážit. Psychiatr či jiný odborník na duševní zdraví (psycholog či psychoterapeut) Vás může nejlépe nasměrovat a podpořit v těžkostech, které prožíváte. Mluvit o svých pocitech může být náročné, ale vyhledání pomoci profesionála může být důležitým prvním krokem ke zlepšení Vašeho psychického zdraví. Držím palce! Mgr. B. Jozefiaková, Online psycholog poradny MOJRA.cz