Jana (37 let): Ten moment, kdy mi doktor sdělil diagnózu, si ani moc nepamatuju. Bylo to, jako bych na chvíli opustila svoje tělo, možná jsem dokonce na chvíli ztratila vědomí. Nevím. Potom jsem byla smutná, naštvaná, zmatená, bezmocná, střídaly se u mě všechny možné negativní emoce. Naštěstí mi doktoři a specializovaná onkologická poradna poskytli první psychologickou pomoc. Trvalo několik týdnů, než jsem se s tím vyrovnala a začala bojovat za své uzdravení.
Psychika je poznamenaná vždy
Každý
člověk reaguje na diagnózu rakoviny jinak. Jeden se zhroutí, jiný se rozhodne
bojovat téměř okamžitě. Jeden se ponoří do depresí, jiný to bere jako nový
začátek. Úspešnost léčby mnoha nemocí závisí do značné míry na stavu naší
psychiky. U nádorových onemocnění tomu není jinak. Jenže léčba se mnohem
častěji točí jen kolem těla a na psychiku se jaksi nedostává, V České republice
totiž není psychologická péče běžnou součástí onkologické léčby, ačkoli v současnosti
víme, že je velmi důležitá.