Jak se přestat srovnávat s ostatními?

https://www.blog.mojra.cz/post/763

Autor: psychologická poradna | Srovnávání se s ostatními | tipy psychologa | Jak se neporovnávat s ostatními?  


Už od pradávna je hluboko v lidské povaze zakořeněná touha vyniknout, být lepší než ostatní kolem nás. Srovnávání se s druhými je téměř instinktivní – od síly lovce mamutů až po postavení v kmeni. V průběhu staletí se měnila pouze kritéria úspěchu, ale základní tendence zůstává stejná. Ať už šlo o bohatství, moc, krásu, nebo v moderní době o počet sledujících na sociálních sítích, neustále porovnáváme své životy a úspěchy se životy a úspěchy jiných.


Takové neustálé srovnávání však velmi často vede k frustraci, závisti a pocitu méněcennosti. Ve snaze dosáhnout „imaginárního“ standardu, který nám diktuje okolí, zapomínáme na to nejdůležitější – na náš vlastní život a cestu, kterou jsme si vybrali. Paradoxně, v honbě za tím být „lepší“, ztrácíme radost z toho, kým skutečně jsme a co už máme.


Je načase si uvědomit, že skutečná hodnota nespočívá v porovnávání s ostatními, ale v objevování a rozvíjení vlastního potenciálu. Ten má přece každý z nás!

 

Jak začít naplno žít svůj vlastní život bez porovnávání?

Namísto neustálého sledování úspěchů ostatních bychom se měli soustředit na svůj vlastní pokrok. Tato změna pohledu je zásadní pro budování zdravého sebevědomí. Psychologové často mluví o důležitosti vnitřního referenčního rámce. Znamená to, že místo toho, abychom hodnotili svůj úspěch ve vztahu k druhým (= vnější reference), měli bychom jej měřit ve vztahu ke svým vlastním minulým výkonům a cílům (= vnitřní reference).


Cenným tipem je sledovat, jak se krok za krokem posouváme dopředu. Každý malý pokrok je vítězstvím, které si zaslouží uznání. Oslava i těch nejmenších úspěchů je důležitá, protože právě ony budují pocit kompetence a motivace jít dál. Psychologický princip pozitivního posílení říká, že odměňování malých kroků vede k větší pravděpodobnosti opakování žádoucího chování a posiluje víru ve vlastní schopnosti.


Nezapomínejme, že překážky jsou přirozenou součástí života a osobního růstu. Namísto demotivace při nezdaru je vnímejme jako příležitosti k učení a dalšímu posunu. Můžeme si připomenout koncept růstového myšlení („growth mindset“), který vnímá neúspěchy nikoli jako důkaz neschopnosti, ale jako výzvy, ze kterých se můžeme poučit a zesílit. Analyzujme, co se stalo, co bychom mohli udělat jinak, a aplikujme to v budoucnosti.


Osobní růst je komplexní a jedinečný proces. Nesnažme se ho urychlovat nebo porovnávat s tempem jiných. Každý potřebuje svůj vlastní čas a prostor pro rozvoj. Někdo roste rychleji, jiný pomaleji. Přijmout své tempo a být trpělivý je to nejdůležitější a nejlepší, co pro sebe můžeme udělat.

 

Kde začít?


Sociální sítě

Moderní technologie mohou být v tomto ohledu zrádné. Digitální svět vytváří prostor, kde lidé často prezentují jen pečlivě vybrané a upravené okamžiky ze svého života. Sledujeme fotky z dovolených, oslav, úspěchů, vztahů a dokonalých vzhledů – ale to nemusí být celá realita. Tento proud idealizovaných příspěvků může v nás vytvářet pocit, že ostatní žijí lepší a šťastnější život než my.


Omezte čas online

Stanovte si konkrétní časové limity, kolik času denně trávíte například na Instagramu nebo Facebooku. Scrollování je pasivní, místo toho se věnujte činnostem, které vás naplňují v reálném světě. Sledujte pouze takový obsah, který má na vás pozitivní dopad.


Pečlivý výběr obsahu

Přehodnoťme profily, které sledujeme, a také to, jaký vliv mají na naše prožívání emocí a vlastní hodnocení. Pokud máme takový, který nás naplňuje pocity méněcennosti, neměli bychom váhat jej přestat sledovat. Samozřejmě ne všechen obsah na sociálních sítích je jen negativní. Obklopit se obsahem, který nás inspiruje, motivuje, podporuje a zanechává v nás pozitivní myšlenky, je vždy prospěšné. Je třeba pamatovat na to, že to, co vidíme v online prostoru, je často jen pečlivě vybraný kousek reality, a ne celá pravda.


Buďme každý den vděční

Praktikování vděčnosti je přece klíčem ke spokojenosti. Namísto toho, abychom se neustále zaměřovali jen na to, co nám v životě chybí, nebo na to, co mají druzí, zaměřme se raději na věci, které už ve svém životě máme a za které jsme opravdu vděční. Vytvořme si pravidelné návyky, které nám budou připomínat pozitivní aspekty našeho života. Může jít o aspekty jako zdraví, vztahy, práci, koníčky nebo jen malé radosti každodenního života. Skvělou formou je například i každovečerní zapisování si tří věcí, za které jsme byli ten den vděční. Tato jednoduchá praxe pomáhá procítit hodnotu vlastního života a uvědomit si jeho skutečné bohatství. Vděčnost přesměrovává naši pozornost od nedostatku k hojnosti a spokojenosti, čímž snižuje pocity závisti a zvyšuje celkovou pohodu. Když si člověk uvědomí, kolik dobrého už má, porovnávání se s ostatními ztrácí svůj význam.


Laskavost především

A nakonec to nejdůležitější, buďme k sobě laskaví. Tak jako bychom byli trpěliví a chápaví k nejlepšímu příteli, který si prochází těžkým obdobím, dopřejme si tuto stejnou laskavost a pochopení i sami sobě. Přijměme své nedokonalosti, protože nikdo není bez chyb. Každý z nás má své silné a slabé stránky, své úspěchy i životní selhání. Sebekritika a neustálé poukazování na vlastní nedostatky vedou jen k podkopávání sebevědomí a k pocitu méněcennosti a vlastní nedostatečnosti. Místo toho se k sobě chovejme s pochopením a soucitem. Důležité je učit se ze vlastních chyb a s pochopením k sobě jít dál. Dovolme si dělat tyto chyby, odpustit si je a vnímat je jako příležitosti pro růst. Mluvme k sobě takovým laskavým a povzbuzujícím hlasem, jakým bychom mluvili k někomu, koho máme rádi. Pamatujme, že si zasloužíme svou vlastní lásku a přijetí, bez ohledu na to, jak se náš život momentálně vyvíjí ve srovnání se životy ostatních.

 



Náš život je přece jedinečný dar. Nikdo jiný nemá přesně ty stejné zkušenosti, talenty a perspektivu jako každý jeden z nás. Proto se přestaňme dívat do sousedovy zahrady a začněme s radostí pěstovat tu svou. Věnujme svou energii a pozornost vlastním cílům, snům a hodnotám, kterým přikládáme největší váhu. Investujme do svého osobního rozvoje. Zaměřme se na to, co můžeme ovlivnit a co je to, co nám přináší radost a naplnění. Každý máme svou jedinečnou cestu životem a její krása spočívá právě v tom. Užívejme si každý krok a buďme na to hrdí. Na všechno, co tvoříme v našich životech.



Právě jste četli článek: Jak přestat srovnávat se s ostatními?

Komentáře

  • Připojte se do diskuze.
    Zadéjte Váš kometář.

  • Avatar

Podobné články



Proč se bojíme být sami sebou?

Proč se bojíme být sami sebou?

Autor: psychologická poradna | Proč se bojíme být sami sebou? | tipy psychologa | Pro mnohé z nás je autentičnost, tedy schopnost být sám sebou, spíše idealistickým cílem než každodenní realitou. Důvodem je hluboce zakořeněný strach, že pokud světu ukážeme své pravé já se všemi jeho chybami a zranitelností, nebudeme okolím přijati. Tento pocit nevzniká náhodně, ale má své kořeny už v dětství. Během naší socializace jsme se nau...

Pokračovat ve čtení

Když mám všechno… ale i tak se necítím šťastně..?

Když mám všechno… ale i tak se necítím šťastně..?

Autor: psychologická poradna | Když mám všechno… ale i tak se necítím šťastně..? | tipy psychologa |Představte si to. Život, který na sociálních sítích vypadá dokonale, a ve skutečnosti máte všechno, co by si společnost mohla přát. Navzdory vnějšímu úspěchu však v soukromí prožíváte pocity prázdnoty a neštěstí. Tento paradox je běžný, ale málokdo o něm mluví. Proč k tomuto rozporu vlastně dochází? Důvodem je rozdíl mezi...

Pokračovat ve čtení

Nikdo mě doopravdy neposlouchá... Jaký je rozdíl mezi samotou a osamělostí?

Nikdo mě doopravdy neposlouchá... Jaký je rozdíl mezi samotou a osamělostí?

Autor: psychologická poradna |Nikdo mě doopravdy neposlouchá... | tipy psychologa Pocit, že nás nikdo doopravdy neposlouchá, je jedním z nejtěžších břemen v dnešním propojeném, ale paradoxně často izolovaném světě. Ačkoliv žijeme v éře neustálého spojení, kde se zprávy šíří bleskově a sociální sítě nám slibují nepřetržitý kontakt, mnozí z nás se paradoxně cítí osamělí a nepochopení. Můžeme být obklopeni lidmi z rodiny, přáteli...

Pokračovat ve čtení

Psychologové portálu Mojra.cz

Štítky


Objednejte si konzultaci ještě dnes!    Objednat