Každá žena touží po dokonalosti a mnohé se nebojí kvůli vlastní kráse a spokojenosti podstoupit různá rizika a procedury. Tlak médií, které nám předhazují celebrity s tělem bohyně, bezchybnou tváří a velkým poprsím je nezanedbatelný. Kdo by nechtěl takhle dokonale vypadat také? Bohužel se však cesta za vysněným vzhledem může lehce stát doslova cestou do pekel. Chorobný strach z vlastní ošklivosti a stárnutí vede k jedné plastické operaci za druhou, jenže takovéto zásahy váš organismus a psychika dlouho neunesou.
Dismorfobie a závislost na plastických operacích
Plastické operace dokáží zázraky,
chirurg vám dokáže odstranit nevzhledné jizvy po úrazu, vymodelovat dokonalý
nos, přišít odstávající uši, zvětšit prsa apod. Když se rozhodnete pro plastiku
ze zcela racionálních důvodů a nebudete to přehánět, je vše v pořádku. Po zákroku
se vám zvýší sebevědomí, a to je žádoucí. Ovšem pozor na věčnou nespokojenost, vymýšlení
si důvodů, proč jít znovu pod nůž plastickému chirurgovi apod. V tomto případě
se jedná o psychický problém, odborně zvaný dismorfobie, neboli porucha
vnímání vlastního těla. Člověku s touto poruchou nebude jedna plastická
operace stačit, výsledek totiž pocitově nesplní očekávání, a tak se nechá
operovat znova a znova a znova. Dostává se do nekonečného kolotoče
nespokojenosti, operací, léčby a opětovné nespokojenosti. Vypěstuje si závislost
na plastikách, která je nejen jeho tělu, ale i psychice opravdu
nebezpečná.
Následky, které opakované
podstupování plastických operací může zanechat bývají opravdu vážné. Kromě
toho, že přesmíru zatěžujete organismus, vás opakující se zákroky budou stát
opravdu jmění. Dobrý plastický chirurg by se měl s klientem při první
konzultaci zaměřit na jeho důvody, proč chce plastickou operaci podstoupit, zda
je jeho první a posoudit vhodnost zákroku. Zda však klient trpí dismorfobií bývá
těžko určitelné, projeví se to většinou až po samotné operaci, kdy pacient i
přes vynikající výsledek bude zklamaný a jen co se jizvy zahojí, přijde se
objednat na další operaci. Plastičtí chirurgové by v tuto chvíli měli
posoudit, zda je požadavek klienta soudný, a pokud pojmou podezření na
psychickou poruchu, závislost, neměli by operaci provést. Bohužel světem
vládnou peníze a mnoho lékařů se s vidinou zisku nezaobírá psychickým
stavem klienta. Není se pak čemu divit, když internetem prolétne fotka, na
které je vyobrazena dívka před a po plastických operacích, dívka, která se
kvůli své závislosti změnila, ale rozhodně se nestala přitažlivou, ba naopak. Vzpomeňte
si také na upadlý nos krále popu M. Jacksona, kterého můžeme označit za prototyp
člověka závislého na plastikách (i přes jeho celoživotní tvrzení že prodělal
jen asi tři plastické operace).
Řešení? Návštěva psychologa!
Závislost na plastických
operacích není radno podceňovat, je svou závažností na stejné úrovni jako jiné
závislosti, má ve své podstatě i stejné (po tělesné stránce i fatálnější)
následky. V první řadě je kritériem pro úspěšnou léčbu uvědomit si, že touha
po dokonalém vzhledu přerostla únosnou hranici. Důležitou roli zde samozřejmě
hraje podpora rodiny a přátel, kteří v případě vaší nízké sebereflexe
budou plnit roli jakéhosi rádce, člověka, který vás upozorní na vaše nezdravé
chování.
Léčba poruchy je velmi náročná a
je zapotřebí součinnosti, respektive soudnosti, plastických chirurgů, kteří by
vás s touto diagnózou (nebo s podezřením na ni) neměli operovat. Psycholog
se zaměří na odhalení příčiny klientovy závislosti na plastických operacích, zda
je příčinou dismorfobie nebo jiná psychická porucha a individuálně doporučí
nejvhodnější způsob terapie. Ta spočívá zejména v tom, naučit klienta mít
se rád se všemi chybami, posílit sebevědomí apod. Samozřejmostí je, stejně jako
u jiných závislostí, odvykací terapie s cílem doživotní abstinence.
Zadéjte Váš kometář.