Zlo. Entita, která v nás odpradávna
vyvolává strach, ale také nás do jisté míry fascinuje. Někoho více, jiného
méně. Vezměte si například horory, plné děsuplných scén. Vraždící monstrum
zabije celou skupinu lidí. Násilně, brutálně, se spoustou krve. Sedíte jako na
trní a ani nedýcháte napětím. Film skončí, světla se rozsvítí a z vás postupně
všechen strach a dozvuk krvavých scén opadne.
Jenže. Zlo je více reálné, než
tušíte. Může být kdekoliv kolem nás. A věřte, že nemusí mít nijak zvlášť odpudivou
podobu. Třeba je to váš soused, manžel, kamarád. Který jednoho dne spáchá
masovou vraždu a vy vůbec netušíte proč. Takové činy se dějí, ne moc často, ale
možná je to i tak častěji, než bychom chtěli.
Pojďme teď spolu zabrousit do
duše masového vraha a možná vám tím alespoň trochu přiblížíme, jaký motiv k takovému
hroznému činu mohl mít.
Masový nebo sériový vrah?
Na úvod je potřeba si uvědomit
rozdíl mezi masovým a sériovým vrahem. To jsou dvě nejčastější označení, která v souvislosti
s vraždou více lidí uslyšíte. Ale ani média je většinou neuvádějí správně.
Přitom je rozdíl mezi nimi velký a doslova významný. Nejen co do povahy vraha,
ale také co do samotného provedení vraždy.
Terminologie vrahů
Sériový vrah
Sériovým vrahem je ten, který
vraždí v různých časových intervalech na různých místech (většinou
však s určitým systémem). Osobnost sériového vraha se formuje většinou již
v dětství, ať už byl ovlivněn nějakým traumatem, nebo psychickou poruchou.
Co se děje v mysli takovéhoto „psychopata“ těžko říct.
Psychologové a psychiatři se
shodují na tom, že sériový vrah si postupně prochází sedmi fázemi vraždy – od prvotního
nápadu zločin realizovat, přes přípravu a samotné provedení, až po emocionální
skleslost po zločinu.
Ano, opravdu je to tak. Přestože
sériového vraha vzrušuje už jen samotná myšlenka na zločin, po jeho spáchání se
nedostaví očekávané uspokojení. A tak vraždí dál a dál. Postupem času zkracuje
intervaly mezi vraždami a více riskuje. A ne vždy je dopaden.
Z mediálně nejznámějších sériových vrahů bychom si měli uvést Charlese Mansona s neodmyslitelným hákovým křížem vytetovaným na čele, Henry Lee Lucase, Andreje Čikatila. Ze sériových vražd v ČR by to pak byl vrah stopařek Miroslav Somora nebo heparinový vrah Petr Zelenka.
Masový vrah
Oproti sériovému zabije masový
vrah větší počet obětí na jednom místě a co je hlavní v jednom nepřetržitém
časovém úseku. Příkladem masové vraždy mohou být různé útoky v základních
školách, bankách, nemocnicích, kdy vrah najednou zabije (často střelnou zbraní)
několik lidí.
Může jít o člověka s duševní
poruchou, nebo jen nějakým způsobem nešťastného, který si pro řešení svých
problémů vybere tu nejhorší možnou variantu – smrt jiných. Vražda může být
pachatelem vnímána také jako nějaký druh pomsty. Většinou je vrah dopaden a potrestán.
Výjimkou nejsou ani případy, kdy po zabití jiných sám spáchá sebevraždu.
Z novodobých masových vražd v ČR se vám jistě vybaví jméno Zdeněk Kovář, který v roce 2015 zastřelil v restauraci v Uherském Brodě 8 hostů, nebo také velmi čerstvý případ masového vraha Ctirada V. z Ostravské fakultní nemocnice.
„Záchvatový“ vrah
Třetí skupinou vrahů, kterou
bychom neměli opominout je také tzv. záchvatový vrah. Jak už název napovídá,
jde o jedince, který vraždí v záchvatech, které po nějaké etapě utichnout.
Tento typ vraha je však velice komplikovaný, protože i když vražedná vlna po
nějaké době skončí, jde o ucelené série, které se mohou (ale nemusí) dříve či
později opakovat.
Jak se z člověka stane masový vrah?
Vraždící bestií se nestanete ze
dne na den. Podle většiny odborníků je to proces, který trvá i několik let. Vrahy
nemůžeme házet do jednoho pytle, ale musíme posuzovat každého individuálně.
Většina lidí si myslí, že masovým
vrahem je zákonitě osoba s nějakou psychickou poruchou. Že mentálně zdravý
člověk by takový hrůzný čin nedokázal spáchat. Bohužel pravda je jiná.
Podle mnoha studií z USA,
kde k masovým vraždám dochází nejčastěji, bylo možné jen jedno procento vrahů
označit za duševně choré. Z toho vyplývá, že nejvíce násilí plodí lidé
zcela psychicky v pořádku. Co je tedy jejich motivem? Zdravotní problémy,
zklamaná očekávání, nesouhlas se systémem nebo nějaká nutkavá potřeba? Jednají
snad pod tlakem okolí? Těžko říci.
Jednoznačně se tito lidé necítí
dobře, ale aby bylo možné zjistit konkrétní motiv, je potřeba zapojit mnoho
proměnných. Každopádně ještě dlouho potrvá, než se podaří veřejnosti vyvrátit
myšlenku, že každý masový vrah je zákonitě šílenec.
Setkání s masovým vrahem
Tak tento zážitek bychom
nejraději nechali pouze scénám v hororech. Bohužel nikdy nevíte, s kým
se setkáte např. při čekání na poště, ve škole nebo v nemocnici. Obětí masového
vraha totiž nejsou jen ti, kteří setkání s ním nepřežili, ale také ti,
kteří měli více štěstí.
Popravdě, málokdo si dokáže
představit, jak silné trauma si tito lidé odnesou. Neustálé střídání úlevy z toho,
že jste vraždící mánii přežili se střídá s nočními můrami a představami,
jak to mohlo dopadnout v tom horším případě. Pokaždé když zavřete oči, vybavíte
si i ty nejmenší detaily.
Rozhodně o svém strachu mluvte,
neduste jej v sobě. Vždyť jste mohli sami zemřít. Ten šok a hrůza, kterou
jste prožívali je nepopsatelná. Chápeme, že byste se nejraději schovali před
světem, ale pokud si nepromluvíte s odborníkem koledujete si o silné deprese,
úzkosti nebo třeba posttraumatický stresový syndrom.
Ne nadarmo se říká, že sdílená starost je poloviční starost. Pokud nechcete své pocity probírat se svými blízkými, můžete se obrátit na některého z psychologů Mojra.cz.
Zadéjte Váš kometář.