S pojmem „syndrom
vyhoření“ se setkáváme převážně v souvislosti s dospělými a jejich
zaměstnáním, které je vyčerpává a nenaplňuje. V současnosti se ale
s tímto problémem mohou setkat i adolescenti a děti v pubertálním
věku. Potvrdila to také studie, provedená německou univerzitou
v Bielefeldu. Její výsledky dokládají, že varovné signály syndromu
vyhoření prokazují až dvě třetiny žáků.
Uspěchaný život a důraz na výkon
Ráno do školy, po škole na trénink nebo
jiný kroužek a pak hurá domů psát úkoly a plnit domácí povinnosti. Rodiče se
mnohdy snaží zaplnit dětem veškerý volný čas, aby se jejich ratolest náhodou
chvíli nenudila. Mnohdy si ale neuvědomujeme, že právě to je to největší
nebezpečí. Zaplněný kalendář totiž děti často okrádá o pocit štěstí a svobody.
V dnešní době je kladen velký
důraz na výkon. Dobré známky zajistí dětem dobrou školu a následně vysokou. To
vede k dobře placenému zaměstnání a kariéře. Kroužky zaručí, že se děti
mohou rozvíjet i v jiné sféře než jen ve studiu. To ale není vše.
Zapomínáme na to, že děti potřebují pro správný vývoj prostor a čas, který
patří jen jim a mohou s ním naložit podle svého.
Nepřehlédněte varovné signály
Duševní nerovnováha způsobená
přetížením může vyústit v řadu psychosomatických obtíží. Proto byste u
vašeho „puberťáka“ neměli přehlédnout tyto varovné signály:
- Častá bolest hlavy, nevolnost
- Nespavost nebo jiné poruchy spánku
- Úzkostnost, skleslost
- Pasivita, nezájem o jakoukoli činnost
- Nechuť k jídlu
- Problémy s koncentrací
- Zvýšená impulzivita, agresivita
- Zvýšený krevní tlak nebo jiné zdravotní
komplikace
Když se tyto příznaky objeví nárazově,
nemusí být hned na vině syndrom vyhoření. Pokud ovšem některý z výše
uvedených symptomů pozorujete častěji nebo se jich snad u vašeho dítěte
objevuje hned několik, měli byste zbystřit. Zkuste se na chvíli zastavit, situaci
s dítětem probrat a najít nejvhodnější řešení. Jako rodič byste měli své
děti vést, ale zároveň jim dávat dostatečný prostor pro rozvoj. Pevnější vztahy
a spokojené dítě je přeci důležitější něž samé jedničky.
Kam až to může zajít?
Stejně jako u dospělých není ani u dětí
syndrom vyhoření radno podcenit. Zatímco dospělí si totiž s náročnými
životními situacemi umí mnohdy poradit, nebo minimálně ví, na koho se obrátit,
děti o tom nemusí mít ani tušení. Dětská psychika ještě není plně vyvinuta a na
přetížení reaguje různě. Krajním případem mohou být také sebedestruktivní
sklony. Nezřídka kdy se setkáváme s tím, že děti se snaží vyrovnat
s psychickým tlakem fyzickou cestou. Může u nich docházet k různým formám sebepoškozování od řezání se ostrými předměty, pálení se, škrábání až
drásaní kůže, až po vytrhávání vlasů. Případně se mohou snažit vnitřní napětí
ventilovat do nějaké fyzické aktivity, která je ale neúměrná – příliš náročná
nebo dlouhá. V tomto případě se pak zvyšuje riziko zranění.
Šťastné dítě = šťastný rodič
Jak už jsme zmiňovali, dobré známky a
úspěch i v mimoškolní sféře zkrátka není všechno. Než se vrhnete do
plánování času vašeho dítěte, nejprve si s ním sedněte a zjistěte, co
vlastně chce. Možná se dozvíte, že jeho snem je zkrátka strávit jeden nebo dva
dny s kamarády a prostě se jen tak trochu flákat. Možná zjistíte, že se do
svého dítěte snažíte projektovat vaše vlastní nesplněná přání a tužby.
Zamyslete se nad tím, jak je vám, když nemáte chvilku času pro sebe. Nakonec
vždy dojdete k tomu, že jediné, na čem skutečně záleží, je to, aby vaše
dítě bylo zdravé, šťastné a spokojené.
Zadéjte Váš kometář.